Jedno dítě a finanční jistota, nebo dvě děti na úkor horšího přežití?

Holky, děkuji za gratulace a držení palečků. Už se začínám i těšit :) Snad to nějak finančně zvládnem, hlavně, aby to děti nevnímaly. Trošku se bojím, můj 2 letý syn občas nechce chodit a musím ho nosit, má 13 kg. Dnes jsem ho táhla z hřiště za ruce, byla jsem spocená jako to čuně. On si prostě lehne a ani se nehne. Trošku mě bolí podbříšek, tak snad je všechno vpořádku.

Tak příroda to nakonec vyřešila za nás. 15.3. jsem měla poslední MS a dodnes nic. Udělala jsem si test a pozitivníííí. Ještě jsem nebyla u dr., a ani nevím, kdy nejdříve tam mám jít, aby vůbec něco viděli, jestli to je tam, kde má být, a bilo třeba i srdíčko.
Při prvním těhotenství jsem měla problémy s placentou, bylo ukončeno císařským řezem ve 28+3 tt pro fetoplacentární dysfunkci, nulové toky pupečníkem v diastole per SC, syn 830g a 34cm. Po porodu jsem byla i na genetice - trombofílie, koagulační faktory a SMA. Výsledek: nalezen polymorfismus C677T v genu pro MTHFR v heterozygotním stavu. Kdy na netu mi jeden dr. na to odepsal, že i přes heterozigotní stav C677T pro MTHFR by aplikoval při dalším těhu miniheparin, jsem zvědavá, co mi na to řekne můj dr. :( Zítra se jdu objednat. Snad nejdu pozdě, a to vzhledem k té aplikaci miniheparinu :((((( Držte prosím palečky.

Ahoj,
hodně tu už zaznělo od ostatních maminek a nechci zbytečně opakovat, proto ti napíšu pouze jeden můj životní postřeh - život mně totiž několikrát poučil, že nejhorší životní rozhodnutí jsou ta, která dělám pouze ze strachu, resp. pokud se ze strachu rozhodnu něco neudělat... Ať už to bylo cokoli, vždycky jsem pak litovala, že jsem to nezkusila... Naopak, pokud jsem to zkusila, nikdy jsem nelitovala, ať už byl výsledek jakýkoliv, nikdy jsem nelitovala, že jsem do toho šla... Strach je prostě špatný rádce. Samozřejmě, že je dobré používat hlavu a nad věcmi přemýšlet, neriskovat zbytečně, promyslet důsledky a být na ně připravená... Ale jakmile ten hlavní motiv, proč něco neudělat, je strach ( že to nezvládnu, že nebudou peníze, že ... ), tak je to prostě špatně... Alespoň to je moje velká životní zkušenost...

Na to, na co se ptáš si odpovíš sama,ale to ty sama víš :-) . Nečetla jsem příspěvky od holek, takže napíšu co cítím po přečtení tvého příspěvku. Nic není jistota - nic! Nemůžeš vědět co ti osud přinese, takže nemůžeš spekulovat nad tím co bude a co by nebylo kdyby bylo..... a co by bylo kdyby nebylo... Nejde ti poradit :-) Já jen celkově nevěřím na řeči typu: dnes je nová doba, jiná doba..atd. Děti se rodily i za války, za totální chudoby..atd. Já jsem pořád zastánce toho, že když se chce tak jde všechno. Strašně záleží na jednotlivci, jak je stavěný, jak si věří, jak v životě BOJUJE! Ty sama musíš vědět (nebo cítit) jestli se o své děti dokážeš postarat, jakou máš podporu rodiny, manžela...atd.. :-) . Ať se rozhodneš jakkoli, buď šťastná :-) žijeme jen jednouuuuuuuuuuuuuu!!!!!!!!!!!

Ahoj dlouho jsem přemýšlela jestli ti sem napsat.Vím nepřišla jsi sem pro radu ale....Pominu tvoje první těhotenství,nakonec to všechno dopadlo dobře a to je hlavní, takže nikdo nejspíš neví jestli se to může opakovat ale tam je jediné říct si že nemůže protože jinak by bylo velké riziko znovu otěhotnět.Vaše finanční stránka není nejlepší ale....Hodně holek ti sem psalo jak byly chudý,nejezdili na dovolené,lyžáky atd.ale jsou šťastné za sourozence a neměnily by,to je dobře.Dnes je jiná doba,jiný pohled na to co si můžem nebo nemůžem dovolit,ikdyž se budu snažit vychovat své dítě ke skromnosti,nebudu mu moct dát to co soused,protože my na to nemáme tak ikdyž to bude chápat tak ji lituji,protože ty rozdíly jsou veliké.A mně to vadí že na to nemáme,ale to by jsme dítě nikdy mít nemohli.Ty jsi ještě mladá,hrozně moc o tom přemýšlíš,to je dobře,ale ty přemýšlíš až moc.A v dnešní době většina lidí(pokud to nejsou opravdu pracháči)opravdu neví co bude zítra,jestli ještě budou mít práci,prostě tato doba je zlá.Nevím co bych dělala v tvém případě.Asi bych ti poradila teď to nech být,po mateřské běž do práce,chvíli pracuj,šetři co to jde a pak uvidíte.Manžel si najde lepší práci nebo zjistíš že to prostě zvládnete a zkuste miminko.Jenže stát se může cokoliv....a nepůjde to.Mně je 41 mám šesti měsíční holčičku,tu mám seslanou z nebes.Dlouho jsem nemohla otěhotnět,věděla jsem že určitě něco není v pořádku.Jenže hodně práce,dělali jsme pořád aby jsme si mohli pořídit domeček který jsme si přáli,já do vztahu něco přinesla,přítel přišel s igelitkou(jak se říká),má rodina trošku pomohla,přítelova ne.Ale tím nechci říct že rodiče musí pomáhat,ale já vím jedno,že nechci aby moje dcera začínala z nuly,udělám pro to všechno že i přes to že nemáme peněz nazbyt tak se budu snažit jí do začátku něco našetřit.Takže v mém případě bylo jasné umělé oplodnění,stálo nás to spoustu peněz,pomohli rodiče,půjčka, takže jsme zůstali bez peněz,dům nám padá na hlavu,já byla půl roku před otěhotněním na neschopence,takže peníze skoro žádné,do toho máme ještě půjčky,máme tři velké psy,sice přítel vydělává o trochu víc než tvůj ale když to tak počítám tak my jsme na tom finančně asi hůř jak vy.Kdo si neprošel umělým oplodněním tak neví co to je,jak to s člověkem zamává,psychicky jsem byla snad úplně na dně a do toho peníze který jsme neměli.Já už se smířila(nejde to se smířit)že dítě mít nebudem,měla jsem ještě dva pokusy a ten předposlední se povedlo.Asi do pátého měsíce jsme o tom doma ani nemluvili,báli jsme se že to zakřiknem,já se každé ráno budila a myslela jsem že to byl jen sen,ve druhém měsíci jsem měla bouračku,no prostě hrůza.Já jsem si to těhotenství ani nemohla užít ikdyž jsem se později snažila,byla jsem v pohodě ale uvnitř to bylo hrozný co jsem si prožívala.Takže doma máme poklad,přítel si malou užívá co to jde.Já ji strašně moc miluji ale....Já bych chtěla další miminko!!!Mám ještě jeden pokus,šance jsou mizivé,já jsem stará,nemáme peníze,vůbec si neumím představit jak by jsme to zvládli.Často si říkám jakej jsem sobec že jsem měla malou tak pozdě,vždyť my se nemusíme dožít ani její maturity(teda jestli bude maturovat,ale snad bude chtít studovat)a já si nedělám iluze že tady budem dlouho a jí tady necháme samotnou?Ale já to chci prostě prožít znovu,vím věci které bych udělala jinak,líp,nechci aby tady malá až my umřem zůstala sama a tak mladá.Takže věř,u mě je to rozhodování asi ještě daleko těžší než u tebe,já mám na to pouze několik měsíců.Promiň za román,mohla bych psát dál a dál.Rozhodnutí je jen na vás dvou,moc nekoukej jestli tamti to zvládaj nebo ne,jinde můžou pomáhat rodiče ani o tom nevíš,taky často přemýšlím o ostatních co znám jak to dělaj když mají takovou práci.A dozvím se že dům jim postavil tatínek...........Měj se hezky

ahojky přesně tohle teď řeším já jen s tím rozdílem že já už skoro 2 roky pracuju..máme 6 letou holčinu ..hypotéku (10 tisíc měsíčně),splátky,pojištění atd...no většinou celá manželova výplata jde pryč bere v rozmezí 17-19 tisíc ale musí na přesčasy jinak by měl tak 16 a to by jsme opravdu nedali..z mé platu se taky něco poplatí a žijeme z 9 -10 tisíc co mě zbydou a v tom jídlo benzín drogerie atd ...na jednu stranu bych mimi strašně moc chtěla (3 roky marné snahy,byli jsme i v CAR) ale na druhou stranu si říkám jak by jsme přežili z těch 7 tisíc 4 lidi když teď to máme jen tak tak..a to si opravdu nevyskakujeme..nevim vůbec nevím...někdy si přijdu jak rozdvojená osobnost

Ahoj, není to tak dlouho co jsme se taky museli rozhodnout zda mít druhé dítě či ne. Váš rodinný rozpočet je opravdu hodně nízký, náš jak který měsíc. Někdy jsme na tom stejně a některé měsíce líp. Manžel pracuje u soukromníka a prostě mu výplata dost kolísá. Nejmíň má ale 14 000 a nejvíc i 19 000. No u mně bylo rozhodování jasné, velice dlouho jsem nemohla otěhotnět a všude mně říkali že děti mít ani nemůžu. Pak se stal malý zázrak a máme jedenácti měsíčního chlapečka, který ovšem přišel v tu nej nej nejméně vhodnou chvíli. Já jsem měnila zaměstnání a v tu ránu těhu. Takže musím mít čtyřletou variantu. No a před vánocemi jsme zjistili že se stal další "zázrak" a jsem znovu těhu. Manžel okamžitě že druhé nechce, že už tak máme co dělat. Ale pak jsme zjistili že už jsem ve třetím měsíci a to jsem měla i normál menzes. Tak a pro mně bylo rozhodnuto a manžel už vymýšlí jména . Nebude to jednoduché, ono ani to těhu není takhle brzy po císaři růžové a bude hůř :). Ale jsem si jistá že litovat nebudu. Ono je i důležité si ujasnit sama v sobě, jestli jsem schopná nějakou dobu žít takhle a obracet každou korunku a sobě si málo co dopřát. A necítit se nešťastná. Nebo jestli chci od života víc. Já mám v tomhle jasno. Ale můj příběh je zas jiný v tom že jsme se o mimi tak dlouho snažili a já si to tolik přála. Děláme vše možné a nemožné a šetříme dopředu. Dře to ale jde to. Nebudeme jezdit k moři na dovču s dětma, pojedem k babi na chajdalupu za zvířátkama. A tak dále. Na rodičáku taky nebudu do smrti smrťoucí a jako oška si snad práci najdu i s dětma. Tak jsem zvědavá co přinese budoucnost, ale jedno vím jistě. Uděláme vše co je v našich silách aby jsme měli plná břicha a střechu nad hlavou. Tak nám všem držím palce aby budoucnost nebyla horor :)

Ahoj. No ta finanční situace je fakt blbá :(. Navíc zaměstnání nejisté :(. A navíc, když si vezmu, jak se vše zdražuje, ups.

nejdřív jsem Ti chtěla napsat, že bych do toho asi nešla. Protože jsem z velmi chudé rodiny. Velká rodina a peněz naši měli málo. Tenkrát jsem se styděla, nikdy jsem si nemohla pozvat návštěvu, bydleli jsme v takové chatce s WC venku a studenou vodou (nechápu, jak jsme to mohli zvládnout, hlavně mamka tedy).
Výlety, školy v přírodě pro nás neexistovali. Styděli jsme se a já konkrétně si hodně vymýšlela (že jsme byli v Alpách, že jedeme k moři).

Na tu situaci jsen byla naštvaná a nenáviděla čas před výplatou a větu "víte přece, že si to nemůžeme dovolit". No, ale te´d v dospělosti jsem jiného názoru. Naučilo mne to užívat si drobností, mít radost z maličkostí, k spokojenosti mi stačí málo. umím se o sebe dobře postarat a to už od mala. A mám sourozence. neumím si to bez nich představit. Máme výborné vztahy, a s bráchou si rozumíme takovým zvláštním způsobem, že je to až nepopsatelné. Naší komunikaci nikdo nerozumí a umíme spolu mluvit i v myšlenkách, víme o sobě všechno. je to jedinečný vztah.

Trakže i když nebyly prachy, teda asi právě proto, mám úžasné sourozence a jsem tím strašně bohatá. A na dětsdtví teď ráda vzpomínám. Protože nejlepší je mít málo, než mít příliš. Uměli jsme si hrát s věcma, které jsme našli venku )třeba šišky v lese) a myslím, že pro náš vývoj to bylo mnohem lepší než dnešní drahé hračky (panenka, která pláče, pije, chodí, mluví...), které absolutně potírají tolik přirozenou schopnost dětí-fantazii.

Takže i když ty prachy nebudou a děcka nebudou moci mít svůj vlastní laptop, nejnovější typ mobilu a já nevím co, asi bych jim dopřála sourozence.

My bychom s tímto rozpočtem nevyšli ani s jedním dítětem. To máte můj obdiv! Pokud jsem to dobře pochopila, tak řešíš jestli, když mimčo povyroste, tedy až bude na škole, tak to bude finančně náročnější...,tak tohle bych asi neřešila. Než půjdou obě děti do školy, tak budete oba pracovat, budete mít tedy vyšší finance a kdo ví, co bude za 10let? Znám jistě spoustu přátel, který i s nižší finanční úrovní mají i 3děti a nemám dojem, že by strádali :-) A co? v dnešní době mimibazaru a mimiaukcí, kde nakoupíš fakt úžasné věci za pár peněz, tak to myslím, že i na sebe si občas najdeš něco, aby ses líbila a zároveň měla 2děti. Jak říkám je potřeba "chtít" a když je touha, tak jde všechno :-)

Ahojky,tak zaprvé jsem ti chtěla napsat-každé těhu je jiné a pakliže jste neměli prokázaný problém,který se může opakovat a nebo nemáte genetickou zátěž,tak je malá pravděpodobnost,že by se zrovna tento problém u vás opakoval.Tudíž,druhého těhu bych se nebála,rozhodně ne ze zdravotních důvodů.To že je ti 28 to se musím pousmát,já v tomhle roce rodila své první dítě a další plánuju až půjde Luky do první třídy-ovšem já vždy chtěla mezi dětmi větší rozestup,mě nikdy nelákalo být několik let doma uřvanou a nervozní matkou dvou či více dětí,která nic nezvládá (omlouvám se,jasně,že ne všechny končí takhle,ale jak to tady tak občas čtu,tak já prostě ten typ nejsem :)).A co se týče finanční stránky-já bych do toho nešla,ale já vím,že jsem v tomhle posera-prostě bych měla strach jít do druhého dítěte,když nejsem finančně zajištěná.Ono se to nezdá,ale ty první roky něco stojí,takže já chci mít dostatečnou finanční rezervu,ať by se jednalo o dítě druhé,třetí či desáté :) Ale je to jen můj názor,jasně,že spousta lidí řekne,že bude mít víc dětí,peníze se vždycky někde najdou-já ale osobně s tím nesouhlasím,nejsem nijak rozhazovačná a dokážu se hodně uskrovnit,ale nesnáším a nechci žít v nejistotě-na to fakt nemám :( A další věcí je to,že z tvého příspěvku mám pocit,že prostě zatím druhé dítě nechceš.To by pro mě bylo rozhodující-můj vnitřní pocit jestli ano nebo ne :)

Ahoj tak podobnou otázku budu řešit za pár let,i dnes říkám že druhé mimčo budu chtít podle toho jaká bude situace v práci a jak zvládneme finančně jedno dítě.u nás je hlavně problém že manžel má ochrnutou ruku tudíž kdyby přišel o práci tak těžko najde jinou na to musíme myslet a hlavně jsem na malího sama manžel se snaží pomoct jak nejlépe může a umí ale přesto je největší starost na mě.dej tomu čas až se na mimčo budeš cítit tak se začněte snažit ale určitě bych se do ničeho nenutila,Znám dost jedináčků,kteří nejsou rozmazlení a jsou v pohodě.

ahojky.
nejprve - přiznávám, že jsem příspěvek dočetla do půlky a pak až poslední tři věty. :-) na počítači se mi špatně čte dlouhý text. pak jsem proletěla pár příspěvků dole.
musím se přiznat, že vás obdivuji, že zvládnete vyžít s takovým rozpočtem. neumím si představit mít takto napjatou rodinnou kasu. my platíme hypotéku přes dvaceti tisíc, osm tisíc leasing na moje auto, benzín a nafta, další tisíce jsou pojistky nás tří, bytu, aut, spořka nás tří, oblečení, boty, za jídlo dáme týdně dva tisíce, cvičení pro malého, naše týdenní nájezdy do DMka ani nezmiňuji...
máme chlapečka, skoro rok a půl starého, a zatím druhé nechceme. přítel není nejmladší (nehledě na to, že tomík je už jeho druhé dítě), máme malý byt, dvě děti by se sem nevešly, já bych se chtěla vrátit do práce, udělat si ještě jednu školu. nejsem kariéristka, ale poslední týdny zjišťuji, že už mi doma šibe - zapomínám slova, moje vyjadřování se hrozně zjednodušilo, německy a anglicky už dávno nemluvím plynně... když si vzpomenu na své dětství, kdy jsem chodila v oblečení po mladší sestře strejdovy manželky. :-( žádné rodinné výlety, dovolené, jen chata, jídlo kupované v padesátiprocentní slevě dva dny před projitím, nikdy v restarauraci. to vše chci malém dopřát. na druhou stranu jsem byla šťastná, že mám svetr z clockhousu, dnes to musí být marella. }:) asi to zní zmateně, ale snad to chápete.
ať se rozhodnete jakkoliv, ať jste šťastní a zdraví!!! :-)

tak já jsem od začátku věděla, že bych chtěla mít děti 2. Sama mám sourozence a neměnila bych:) Docela jsem se i zamyslela nad myšlenkou mé kamarádky, která zastává názor, že pokud by se s nimi-rodičemi něco stalo, tak by na to byly holky spolu a navzájem by se podpořily. Je to sice dost drastická myšlenka, ale něco má do sebe..... My jsme zrovna v době druhého měsíce snažení-Anetce je 16 měsíců. Partner dlouho nechtěl, ale nakonec svolil. Já s Anetkou chodím do práce, takže bych si alespoň o rok zkrátila rodičovskou dovolenou, kdyby se podařilo druhé miminko..... Honilo se ve mě dost myšlenek a stále honí-jestli to budu stíhat, na rok bych musela vynechat práci, jelikož se dvěmi dětmi už by to nešlo, utáhneme to finančně, co když partner přijde o práci, jestli mi bude v těhu tak zle jako u prvního???? Těch otazníků je spoustu a v dnešní době kdy nikdo nemá nic jisté se není čemu divit..... Ale myslím si, že pokud situace alespoň trochu dovolí, poslechla bych hlas svého :heart:
My ti tu opravdu můžeme jen poradit každá za sebe, ale to rozhodnutí je opravdu jen a jen na tobě a partnerovi!!!

Ahoj,předem je mi moc líto,že jsi si prošla tak náročným těhotenstvím,ale je tu možnost,že už se nebudou problémy opakovat.My také nemámemoc peněz,tedy zatím.Náš příjem je 7600 a partner 23 000 Kč.Z toho zaplatíme ne poplatcích jako je hypka,nájem půjička 23 tisíc,výdeje za za jídlo, plenky, sunar pro Péťu jsou tak 2 tisíce a zbytek je na jídlo pro nás a kočku.Občas musím koupit oblečení a tak,takže na vyskakování není.K tomu ještě jednou za tři měsíce pojiska na auto,to je 1500 Kč. Moc by jsme si přáli ještě sourozence,bohužel už jsem po třech potratech a je mi 35 let.
My naštěstí pujičku doplatíme za dva roky,hypku za dvanáct,počítám s tím,že také půju do práce,tak doufám,že děti strádat nebudou.
Myslím si,že každé dítě bude mít raději sourozence,než mít značkové a drahé věci,ale pak už zůstane samo, až my jednou nebudeme.
Monina

ahoj, já jsem jedináček a vždycky (doteď) mě mrzelo, že nemám sourozence. Myslím si, že ti žádné dítě nepoloží otázku proč jsi neměla jen jeho, ale bude se tě ptát, proč nemá brášku nebo ségru. Bohužel v dnešní době se všechno poměřuje materiálně. Bere se automaticky, že kdo má peníze, ten se má dobře a je šťastný, ale tak to není. Myslím si, že dvě děti se dají finančně utáhnout vždycky. Navíc taky nebudeš pořád doma, takže váš příjem se časem zvětší. Myslím si, že když se dítě (děti) již v dětství naučí, že nemůžou mít všechno na co si vzpomenou a že se budou taky muset o něco podělit, připraví je to na život mnohem lépe, než život jedináčka, který má vše. Ten totiž v dospělosti může dost tvrdě narazit.
Co se týče tvého druhého důvodu. Já bych si říkala, že je veliká nepravděpodobnost, aby se podobná věc znovu opakovala, navíc, když nebyl zjištěný důvod.
Tess

Já tedy druhé dítě zatím neplánuji, ale někdy v budoucnu asi budeme chtít pořídit bobánkovi sourozence. Myslím si, že pokud se chce, tak všechno jde :-) Manžel más sice o něco vyšší příjem než ten tvůj, ale jeho podstatnou část spolkne hypotéka, takže teď mám první měsíc jen rodičák 7600 a už jsem pocítila změnu :-( Prostě kolik máme, s tím budeme muset vyjít. Pokud máš pocit, že další dítě chceš a manžel taky, tak do toho jdi.

ahoj, necetla jsem to tedy celé. já jsem jedináček a jedinácka mít nechci. já mám 7600 a manža 14000 nájem tedy neplatíme,ale máme4000zálohy a splácíme auto. já osobne 2deti urcite chci

vůbec bych se nebála miminka až po třicítce,záleží,jak jsi na tom zdravotně a jak se cítíš,já měla malou ve třiceti,druhé chceme tak cca za dva roky,chci jít na chvíli do práce,něco našetřit a pak se uvidí.musíte to zvážit,doba je blbá a bude ještě hůř

Jsem v trošku jiné situaci než ty, ale třeba si z mého příběhu něco vybereš . . . Manžel podniká, není to na nějaké velké vyskakování, ale uživí nás. Máme skoro dospělou dceru, skoro dvouletého chlapečka a jsme spolu 18 let. Já jsem celou dobu manželství v domácnosti, tj. zcela závislá na muži. To je v pořádku, tak jsme se dohodli, tak jsme to chtěli. Ale také dost řeším budoucnost. Nemám důchodové pojištění, takže je nejvyšší čas začít nějak spořit "na stará kolena". Pokud by manžel chytitl "druhou mízu" nebo by se mu nedej bože stalo něco vážného, nemám žádné prostředky. Letos mi bude čtyřicet a kdysi jsme plánovali tři děti. Jenže jsme neplánovali tak velký věkový odstup mezi dětmi, který vnizkl souhrou různých okolností. Jsme rádi, že jsem chlapečka v pořádku donosila, porodila a že je zdravý. Jenže jsem také tak nějak vnitřně cítila nenaplnění, smutek, že už nikdy nezažiju být těhulka a chovat miminko. Zároveň však pocity strachu z možných zdravotních rizik vzhledem k mému věku, nejistota jak a zda zvládnu dvě malé děti . . . A naopak zase myšlenka, že už budeme "starší" rodiče a že by si malý se sourozencem brzy vyhrál víc než s námi . . . Prostě samá pro a proti. Jinak manžel by třetí dítě bral všema deseti. Nakonec jsem si řekla hop a nebo trop. Přestala jsem brát HA a manželovi nic neřekla. Že pro něj budu mít případně překvápko. A překvápko se konalo i pro mě hned příští měsíc, protože jsem otěhotněla hned v prvním cyklu! Tak si teď říkám, že to tak má být. Snažím se spíš těšit než bát a doufám, že všechny testy dopadnou OK. Věřím, že děti budou jednou rádi, že se mají. A ještě k tomu materiálnímu zajištění: jsem ze tří dětí, nikdy jsme neměli nic extra, ale nouzi také ne. Byli jsme vychováni tak, že jsme to brali rozumně a moc jsme si vážili všeho, co nám rodiče mohli dát. Neměli jsme auto, ani nejezdili k moři, ale zážitků máme spouustu. Drželi jsme spolu, jezdili na výlety, na dovču k rybníku a do chaty, dělali táboráky, občas šli do kina, sportovali. Občas jsem záviděla kamarádkám novou tašku, nebo oblečení, ale netrápilo mě to. A jsem si jistá, že pokud by to má životní situace vyžadovala, dokázala bych se uskromnit. Během manželství už se to i několikrát stalo a přesto jsme spolu. Pokud je vztah pevný, překoná se toho opravdu hodně. Držím ti palečky, abys svého rozhodnutí nikdy nelitovala, ať bude jakékoliv.

Ahoj radit je těžké, takže se o to pokoušet nebudu... Těhotenské problémy a ty finanční vůbec nejde srovnávat... Napíšu jen myšlenku. Psalas, že nechceš omezovat syna v oblečení, hračkách a že nechceš, aby litoval, že na úkor, jeho je ještě jedno dítě. A že zároveň nechceš aby byl sobec... Což se samozřejmě vylučuje... Myslím, že většina jedináčků, pokud tedy nejsou sobci, by vyměnili lego, lepší ryfle, nebo dražší autíčko za ségru, nebo bráchu.... Určitě ti to neřekne v pubertě, ale později bude i on litovat. Jsme s bratrem jen 2 a kolikrát, mi ten třetí chybí... Zkuste popřemýšlet a jestli je to jen trochu možné a na chleba bude, tak nové věci a hračky, určitě syn oželí.... Vždyť tak se z nás stávají sourozenci, že se umíme podělit... A ten druhý nám to určitě vynahradí, tím že prostě je.....

Děkuji všem za komentáře, chtěla jsem odpovídat jednotlivě, ale nějak mi to blbne a hází mi to mé odpovědi k jiným. Nechápu :(
Tak ještě jednou děkuji.

Ahoj, u nás toto řešil hlavně manžel. Náš měsíční příjem taky není oslnivý, ale přeci jen zhruba o 5000 vyšší. Naštěstí máme vlastní dům, nemáme žádný úvěr ani hypotéku, i když barák není dodělaný, ale chlap si všechno dělá s pomocí rodičů sám. A je šikovný na všechno, vyzdívá, dělá omítky, kachličkuje, dělá nábytek... Topíme dřevem, abysme ušetřili za plyn, taky vařím na dva dny, hlídám všechny akce, oblečení kupuju jen ve slevách, jediné na čem nešetřím jsou botky pro malého. Mně rodičovská na Ondru končí za měsíc, ale protože můj plat v původní práci byl stejně vysoký jako rodičovská a šance na umístění do školky nulové, tak jsme se rozhodli pro druhé. Holčička se má narodit v květnu, tak snad po sobě podědí oblečení, i když těžko všechno. Jinak co se týče těhotenství, tak to druhé je úplně jiné než to první. S Ondrou mi tvrdlo břicho už od 16. týdne, byla jsem několikrát na antibiotikách, teď jsem pro změnu "problila" první trimestr a byla šíleně unavená, ale žádné tvrdnutí a držím se. Každé těhotenství je jiné. Stejně tak vaše situace může být za půl roku jiná. Dítě je dar.

Ahoj, přesně jsi to popsala, nas tím už taky dlouho přemýšlím... Vždycky jsem chtěla dvě děti, i když aktuálně pro ně ted u nás není moc dobrá doba, manžel měnil zaměstnání a ani pořádně nevíme kolik bude brát (ted uvidíme teprve kolik bude mít za celý měsíc výplatu),a prostě tak nějak jako u vás, s tím rozdílem, že nám hodně pomáhá moje máma a moje rodina. Byli jsme rozhodnuti mít druhé dítě. Do doby než jsem mluvila se švagrem (mají 2měs. holčičku) a ten mi řekl, že se v budoucnu budou platit školy a kdo ví co ještě apod. A že i na úkor toho, že to je od nich sobecký, tak druhý dítě nechtějí, aby po finanční stránce zajistili Terezku,a nestrádala (myšleno v dovolených apod., ne že by měla všechno na co si ukáže).
Já to chápu, ale prostě nechci myslet na to, co bude nebo nebude, vůbec to co si myslím, tak být nemusí a naopak! Moje mamka řekla, manželovi, že živit jedno a dvě děti není žýdný rozdíl (byla na nás sama, táta mi v šesti letech umřel).
Takže u mě zatím převážně převažuje ANO, chci další dítě, protože jak jsi psala, myslím, si že kdybych se o to aspon nepokusila, budu litovat, strašně! Taky vidím na Samovi, jak je rád mezi dětma, jak se chová nežně k miminkům... Prostě myslím si, že i on si sourozence zaslouží.
Byt netvrdím, že se toho nebojím! Bojím a moc, ale zvládli to jiný, zvládneme to snad taky...

Ahoj, rozumim ti, ale zas si na druhou stranu rikam, ze dokud jsou deti opravdu male, tak se to utahnout financne da (opomenu tvuj problem s predchozim tehotenstvi, je jasne, ze se pak clovek boji a taky ma duvod, zejo). Horsi to bude, az zacne skola, az budou dospivat, aby meli vse, co potrebuji, ale to zas budou pracovat oba rodice, tak se to nejak zvladne. Zas na druhou stranu ale nevim, s kolika penezi musite vyzit, jak by to vypadalo, pokud bys musela kupovat treba UM, znova pliny, atd... Ja mam deti od sebe 2 a ctvrt roku (otehotnela jsem, kdyz prvnimu byl rok a pul) a jsem za to rada. Syn sestricku vylozene zboznuje, i kdyz musim rict, ze on je teda pekny dablik... Jinak s tou praci je to docela prekerni, zas na druhou stranu nemuzou vsude cekat jen na nejake bezdetne slecny, ne? Anebo si to clovek musi zorganizovat tak, aby delal jen na polovicni uvazek a manzel treba najde neco, kde by mu dali vic. Nevim no, s temi penezi to je hrozne, kdyz jich je malo, clovek ma problemy a kdyz jich je hodne, tak ma clovek taky problemy.... :00:

Ahoj... napsala bych ti, že na druhé dítko máte ještě spoustu času, že mezitím se vaše finanční situace ještě mockrát změní a bude třeba líp... kdybych měla mluvit za sebe, tak pokud bychom měli problémy s uživením jednoho dítěte, tak bychom si druhé určitě hned tak nepořizovali... ale na druhé dítko máš ještě klidně i deset let času... do té doby může být všechno úplně jinak...
Nikde není psané, že u druhého dítěte budete mít zase stejné problémy, může být všechno úplně v pořádku a ty si to těhotenství krásně užiješ... jinak nevím, proč máš strach, že tě někdo odsoudí, spíš bych tě pochválila, že se do toho nevrháte jen bezhlavě a používáte i rozumovou stránku, protože děti jsou zodpovědnost na takových nejméně dvacet let...
Já jsem byla jedináček, můj otec byl taky jedináček, takže jsem už jako malá měla jasno, že budu chtít minimálně dvě děti, určitě ne jen jedno... dnes čekáme čtvrté, mám dvě děti už skoro dospělé a tak jsem nechtěla, aby naše Gabčulka byla jako jedináček, tak jsme jí pořídili parťáka... ne proto, že by jedináčci nutně museli být rozmazlení, to je jeden z mnoha mýtů, co si lidi myslí... prostě nám to přišlo fajn, mít ještě jedno...
Jinak máš pravdu, čím větší dítě, tím víc stojí... ale zase si říkám, že až budou na střední ty dvě menší, tak ty nejstarší už budou dostudované a tak se toho tak moc nebojím... i když mít o dvě děti méně, tak bych už skoro nevěděla, co si počít s penězi...
V dnešní době nemá práci jistou skoro nikdo, spíš to záleží na tom, jak se k tomu člověk dovede postavit, jestli je třeba ochoten jít za prací i někam dál, nebo začít dělat něco naprosto odlišného... ale pokud bych byla ve finančních problémech zrovna v době, kdy bych uvažovala o zplození potomka, pak by to pro mne byl velký mínus a dítě bych si pořídila později, až budeme z nejhoršího venku, než abych si pak musela žádat o nějaké dávky a stěžovala si, že na nic nemáme a nic si nemůžeme dovolit... možná to vyzní dost sobecky, ale raději jedno a žít slušně, než mít dvě tři a nemít ani na jídlo... ale jak už jsem psala, máš ještě spoustu času... a za rok, dva může být všechno jinak... :a:

Ahoj, je to hodně těžké. Řešíme právě teď přesně to stejné. Taky mě ubíjí to, že bych už nikdy nezažila ten pocit, když čekáš toho mrňouska a všechno s tím spojené.... Co se týká toho zdravotního rizika, tak to je asi vždy. Pokud ti nenašly žádný důvod, proč k tomu u vás došlo, tak se to při dalším těhotentsví nemusí opakovat a třeba bys ještě přenášela:-) Co se týká budoucí práce se dvěma dětma atd....taky nad tím přemýšlím, že to bude ještě těžší než s jedním. Prostě hlava chápe, že jedodušší by bylo mít jen jedno, ale srdce to nebere:-) Na druhou stranu kdyby člověk přemýšlel jen rozumem, tak by si nepořídil ani jedno, ani psa, v podstatě prostě nic, o co by se musel starat. řekla bych, že nejhorší na všem jsou ty peníze, nejistota s prací atd. Ale zase kdo chce, práci si vždycky najde a prostě věřím, že pokud jste zdraví, tak se vždycky uživíte. V rozhodnutí ti asi nikdo nepomůže, ale my to vyřešili tak, že jsme si řekli, že tomu dáme šanci, buď do půl roku mimi bude nebo ne a už se o tom nikdy nebudeme bavit a zůstaneme u jednoho.

milinko sice nejsem v situaci jako ty, ale chapu te ze rikas ano chci dalsi dite, ale bohuzel tam prevlada i ne kvuli jak financim tak v prvnim tehu tehotenske problemy. je to dneska smutne, ale ja osobne kdybych nevedela jestli dve deti finance dam tak bych do toho nejspis nesla (prosim nesezerte me) treba se vse obrati tak jak jsi to vuuuubec neplanovala. treba az bude maly chodit do skolky ty najdes praci kde se ti bude libit a a manzel na tom bude taky jisteji (coz vam moc preji) a treba si to rozmyslis a pujdes do tehu po tricitce. my mame 2letou princeznu, ale vim ze to zni blbe z duvodu kariera muzeme jit do druheho az nejdriv za 2-2,5 roku. ver mi ze at se rozhodnete jakkoli vse ma sve pro a proti.

Moc hezky jsi to napsala! Taky před Tebou smekám a trochu se stydím, protože já řeším to samé a přitom mám z Tvého pohledu daleko víc prostředků k dispozici. Chci ale říci tohle: pokud to dítko chceš, měj ho. Přeci není nikde napsané, že se problémy v těhotenství budou opakovat a taky si myslím, že po těchto příhodách dokážete jako rodina daleko více ocenit ty skutečně důležité věci - zdraví a rodinnou pohodu. A jisté jsou dvě věci - za prvé, že i když třeba jednou za Vámi Vaše děti přijdou a zeptají se, proč spolužák Béda má iPhone a lítá na dovolenou na Maledivy, zatímco Vy jezdíte kempovat na Lipno, ve finále v dospělosti pozná, že to hlavní - lásku a podporu - měli v hojné míře a mohou svůj život zařídit jinak, finančně lépe, ale s vědomím, že mají kvalitní základ.
A za druhé: kdyby ses mě teď zeptala, jestli bych raději žila jako dítě ve větším dostatku, ale neměla bráchu, tak ani za nic! Z dětství si pamatuju pocity rodinné pohody, ne dostatek či nedostatek něčeho, a bráchu bych nedala za nic na světě!
Tahle doba je strašně materiální a konzumní, ale nakonec život je o zážitcích a ty se dají dělat i s minimem peněz. ;)
No a ještě jeden sobečtější důvod - máš 2x větší šanci, že se na Tebe na stáří alespoň jedno dítko nevyprdne. :)
s.

ahoj, skutečně máte hodně nízký příjem :-(. Manžel si nemůže přivydělávat? moc si nedovedu představit, že by můj muž přinesl takhle málo pěněz. Auto taky nutně potřebujete? nebo si myslíš že byste se bez něj obešli? Máme 2 děti a náklady jsou samozřejmě vyšší. Kdo říká, že na druhé dítě ze začátku nejsou náklady tak vysoké (že děti po sobě dětí) tak je to na jednu stranu pravda a na druhou stranu to pravda neni. Hodně záleží natom, kdy jsou sourozenci rozeni. MOje děti jsou rozeni v létě. Syn v červenci (konec července) a dcera začátkem června. Pár věcí po sobě dědili a dědí, ale dcera má jinou figuru a tím pádem jí všechno oblečení po bráškovi neni. Takže byli a jsou věci, které musíme kupovat. Do budoucna budou náklady ještě větší (školka, škola). Vůbec nevim jak bych se rozhodovala být ve vaší situaci. 2 děti jsem strašně moc chtěla a vím, že kdybych je neměla, tak bych se cítila nenaplněná. Prostě by mi něco chybělo.