Je mi smutno...

Jsem tady dnes poprve a ani nevim, zda nekdo bude cist tyto radky. Je mi smutno, meli jsme dnes s mym nastavajicim 'mensi' vymenu nazoru, mam pocit, ze mi vubec nerozumi, ze je on 'ten tehotny', ze on ma skoro porad zmeny nalad...Pritom vim, ze ta zmena se deje ve mne, ale bohuzel to nemuzu ovlivnit a ani nevim jestli vubec muzu?! Pokud tohle nekdo cte, poradi mi? Jsem v 8tt, je to nase prvni a jsem strasne mooc natesena, I partner byl, pred dvema tydny jsme se dozvedeli tuhle radostnou novinu, par dni bylo vse OK, ale ted se vsechno borti, jen obvinujem jeden druheho..Je mi to lito, protoze jsme si vetsinou rozumneli a pokud ne, resilo se to v klidu, ale v posledni dobe jen hadky, obvinovani..Ach jo.
Tak si tady ted smutnim, ale uz neplacu, jen smutnim a koukam na nej jak vedle mne spokojene oddechuje. A ja se trapim.Jak ho primet, aby pochopil, ze to je normalni? Je na to vubec recept?
Jdu radeji to spatne zaspat, rano moudrejsi vecera.
Mejte se slunickove, Kacenka