Jak se s tímto vyrovnat

Ahojík holky, našla jsem tuto kategorii že je tady až teď až se nám stala tragedie - musela sem porodit syna ve 22.týdnu :( bylo to moje vytoužené miminko, dokonce chlapeček, dodnes si pamatuju jak mi na utz řekl že je to chlapeček, tekli mi slzy štěstím, ve 20.tydnu jsem šla na druhý genetický ultrazvuk a tam mi řekli hrozné zjištění - nemám plodovou vodu.---následoval týden plný vyšetřeních, chtěla jsem doplnit vodu za každou ccenu - bohužel potrat mi nakonec začal sám jelikož nejspíše sem měla díru v plodových obalech a dítě by bylo těžce postižené....porod trval asi 12 hodin...nejhorší psychická bolest v mém životě, nemůžu se s tím vyrovnat, klobouk dolů maminky před váma ostatníma které jste se s tím nějak naučili žít protože u mě je to už skoro měsíc a vím že do smrti budu si říkat - kolik by měl let, termínu porodu původního se děsím, děsím se i vánoc představovala sem si jak nás bude o jednoho víc....mám doma dvě zdravé dcery ale to vědomí mi nijak v tomhle nepomáhá...denně mě ty myšlenky vezmou... :( opatrujte se...