jak se narodila naše Baruška

Do nemocnice jsem nastoupila ve středu 13.05. To už jsem byla 41+3tt a do neděle jsem "musela" porodit. S vyvoláváním porodu se ale z kapacitních důvodů začalo až v pátek 15.05. Kontrakce a bolesti jsme měla, ale nebyly to ještě ty správné k porodu, takže mi dr. v pátek ráno zavedl půl tablety a po cca hodině mi natočili monitor. Byly na něm kontrkace, tak mi v 10:25 praskli vodu (naštěstí byla čirá). To jsem byla pořád ještě otevřená jenom na prst. Šla jsem do sprchy a pak na hekárnu (předporodní pokoj), ale tam jsem vydržela jenom 2 kontrakce. Prostě kromě sprchy v sedě na míči byly všechny ostatní polohy nesnesitelné (na míči ve sprše jsem na porodním boxu strávila i většinu zbylé první doby porodní). Pak mi udělali monitor, u kterého jsem prosila, ať už ho vypnou, protože mi bylo čím dál hůř. Při následném vyšetření zjistili, že jsem otevřená už na 6, takže rychle volat taťkovi - naštěstí s tím počítal a nešel do práce. To bylo cca 13:00. Pak mi udělali rychlý klystýr, aby se vůbec stihl a mezitím dorazil taťka a už jsme šli na porodní box. Tím ale euforie skončila, protože otevírání se zpomalilo. V 5 jsem byla otevřená na 8 a dr. řekl, že za hodinu by mohlo být mimčo venku. Ale nebylo. Nejdřív mi dali kapačku na snížení intenzity kontrakcí a přípravu porodních cest a pak mi museli dát kapačku s oxytocinem, aby kontrakce zesílily a abych se otevřela úplně. Kontrakce sice zesílily, ale lem na děložním hrdle stále zůstával a mimčo nebylo dorotované. Tak rozhodli, že to i přesto zkusíme. Nejdřív mne nechali přitlačovat ve chvílích, kdy už kontrakce nebudou snesitelné a pak jsme začali tlačit naostro. Během 1 kontrakce byla venku hlavička a v další jsme zvládli ramínka. Ve 20:55 byla Bára venku, vážila 3,78 kg. Ještě na sále se přisála, ale přitom mi rozžužlala bradavku tak, že už v porodnici byl Bepanthen součástí mého nočního stolku. Taťka to zvládal super, ale už mu to bylo moc dlouhý. Já naštěstí pojem o čase neměla. V okamžiku, kdy byla malá venku, už jsem na bolest zapomněla a byla ráda, že jsme všichni 3 spolu. I to šití se dalo vydržet, přestože dr. si dával záležet a na mou prosbu, ať počká, než začne působit umrtvující injekce, mi odpověděl, že to bych ztratila moc krve :00: Lékaři i porodní asistentky byli super, tak doufám, že i příště budeme mít štěstí na takový personál, protože bez jejich pomoci a podpory bychom to asi jen težko zvládli.

Už druhý den se taťka ptal, kdy budeme mít 2. mimčo, takže ani jeho zážitek z porodního sálu neodradil :-D