Jak se nám vedlo v lázních

Ahoj tety,
tak jsem už po měsíci doma. Hrozně to uteklo. A kdyby jste chtěli vědět co jsme dělali tak čtěte.
Byli jsme v Metelovicích, je tam oddělení pro děti s dýchacími obtížemi a neurologie. I když patříme pod neurologii ubytovali nás na tom dýchacím (no nevím co je lepší, jestli děti s hendikepem nebo se stále chrchlajícími). Myli jsme krásný nový pokoj s televizí jenom o koupelnu jsme se dělili se sousedy, ale dalo se to. S druhou maminkou jsme se domluvili. Každý den dopoledne jsme měli stejný - budíček o půl 7 o půl 8 snídaně a o půl 9 jsme šli na rehabilitace. Dostal parafín na nohy na půl hodiny (musela jsem ho zabavovat, aby to vydržel, četli jsme si, kreslili...), pak půl hodiny cvičení hlavně Vojtu, pak 15 min elektriku na záda, 1 min laser a v 10 jsme zkončili. Musela jsem si dát nutně kafe a zákusek;) Je tak totiž výborný a neskutečně levný bistro. o půl 12 oběd a pak rychle spát, protože od 2 začínali bazény. Fila se naučil sám plavat a hrozně se mu v bazénu líbí, taky jsme měli vířívku, super teploučká voda (ideální pro ty naše nemocný nožičky), odpoledne ještě magnet a 2x týdně masáže. No hotový konfort. Celý personál byl hrozně milí, sestřičky si Filu doslova oblíbili. Hrozně rychle nám to uběhlo.
Jedinou vadu to mělo. Tím že jsme musele všude být na čas tak jsem ho dost tahala a samozřejmě si na to zvykl a navíc se nějak zhoršila ta jeho vzdorovitost, tak to ted s tatínkem dáváme dohromady. Stojí nás to dost sil, ale vyplatí se to.
V některých věcech se zlepšil, umí si vyjít do schodů bez toho abych ho tahala za ruku, (hlavně na levou nohu mu to nešlo), je celkově vzpřímenější a pevnější, sice je ještě hodně daleko do toho než bude úplně v pohodě, ale snad to jednou přijde. Nadruhou stranu, podle toho co tam byli za marody si můžeme říkat, zaplat pánbuh že je to jenom takový jaký to je.