Jak proběhl můj porod:-)

Ahojky holky!
Tak se hlásím do řad maminek:) Dne 22.4.2009 ve 14:12 hodin se nám narodil krásný syn Daneček:-) Patřila jsem mezi ty, jenž pravidelně pročítaly rubriky s průběhy porodů maminek, abych věděla co mě čeká, nečeká.. Abych dostala nějakou představu o průběhu porodu. Ale abych pravdu řekla, opravdu je každý porod jiný, ten můj probíhal takto:
V pondělí 20.4. jsem šla do porodnice na kontrolu, počítala jsem s tím, že mě jako vždycky pustí domů. Takže doma jsem nenavařila, nenapekla, nebylo nakopeno, nic.. Plánovali jsme, že po vyšetření to všechno zvládneme. Dojeli jsme do Poruby, vzali mě na ozvy, doktor mě vyšetřil a dobrý. Ještě mě ale znovu poslal na tlak, jelikož jsem ho měla vyšší, a protože se nesnížil, tak se rozhodl mě hospitalizovat - No já měla slzy v očích, chtěla jsem ještě domů, ale to už mi dali na ruku štítek a poslali mě o patro výš na další vyšetření. Přítele jsem poslala domů pro tašky, zaúkolovala jsem ho co má a co nemá udělat a bylo.
Vyklepaná z toho, že nevím co mě čeká jsme se sestřičkou dojely do ordinace kde mě přišel vyšetřit velice milý doktor Špaček ( při jeho dobré náladě a vtipkování ze mě nervozita spadla a už jsem se cítila líp ). Domluvili jsme se, že bychom mohli začít vyvolávat porod když už jsem hospitalizovaná abych tu neležela jen tak zbytečně. Zavedl mi tabletku, pak mě ubytovali a chodila jsem pravidelně na ozvy a zavádění tabletek. Do druhého dne se nic nedělo, jen jsem se ráno probudila s nepříjemnou migrénou, ale nechtěla jsem do sebe cpát prášky, tak jsem si říkala to vydržím a večer se vyspím. Návštěvy začínaly ten den ve čtyři hodiny, přítel už byl na cestě za mnou a já byla na monitoru. Najednou jsem ucítila takové LUP v křížové oblasti, vedlo to do podbřiišku ( bylo to v 16:15). Myslela jsem si, že mi jen křuply záda, ale následné vlhko mě utvrdilo o něčem jiném:) Letěla jsem na záchod a vidím takový nažloutlý hlen, osprchovala jsem se, a čekala. To už jsem píteli psala že mi asi praskla voda, on celý vyjevený za mnou spěchal, ale u porodu jsem ho nechtěla.
Začly kontrakce, slabé a nepravidelné ale nepříjemné. S Víťou jsme pobalili věci, které měl zanést zpátky domů ale to už jsem ho skoro nevnímala, hrozně jsem se bála co přijde.
Odvedli mě na porodní, s Víťou jsem se rozloučila s tím, že mu budu psát co se děje. Kontrakce sílily, ale pravidelnost v nich nebyla. Byla jsem už zoufalá, že jsem si nechala zavést hadičku do zad a píchnout epidurál, první dávka mi pomohla tak na dvě hodinky další skoro nezabrala a ta třetí zabrala snad na hodinku.. Nakonec ve středu v půl druhé, kdy jsem byla vyčerpaná, bála jsem se, že mi nevystačí síly na tlačení mě zachránil doktor, který se rozhodl pro nepostupující porod pro císařský řez. Na jednu stranu se mi ulevilo, ale na druhou jsem se docela bála. Dali mi podepsat několik papírů, a už mě sestřička cévkovala, oholila a jeli jsme nasál. Píchli mi už taky tu umrtvovací injekci, takže za chvíli už jsem necítila nohy, břicho.. Skoro jsem nevnímala, jenom jsem slyšela uklidňující hlas sestřičky, která na mě pořád mluvila, že všechno je dobrý, že budeme v pořádku, že za chvíli uvidím miminko-hodně mi to v tu chvíli pomáhalo. Cítila jsem jen tahy v břichu, nebolelo to, bylo to takové zvláštní:) No a nakonec malého vytáhli. Říkali mi že mi ho ukážou za chvíli, viděla jsem ho až večer na JIPce, když mi ho přivezli přiložit. V lékařské zprávě jsem se dočetla, že měl problémy s dýcháním, tak byl pod dozorem. Po 22hodinách byl na světě, narodil se 22.4.2009 ve 14:12 hodin, vážil 4040g a měřil 57cm:) Je to dlouhán po tatínkovi:) Když si to zpátky přemítám,nebylo to zas tak hrozné, i když mezi kontrakcema jsem proklínala svého milovaného, co mi to udělal:) A proto vzkazuju všem budoucím maminkám, že není čeho se bát:) Bolest přejde, horší je pak to nevyspání, když vám malý v noci křičí:D
I kdybych měla dvojnásobné bolesti u příštího porodu, tak jdu do toho:) Ten malý uzlíček za to stojí:)