Jak přišel Rudošek na svět

Je to 9 sní co jsme přijely z porodnice tak už je trošku času na napsání toho mého porodu.
Týden před termínem mě gynekoložka poslala do nemocnice protože můj jinak normální tlak vyletěl na 149/97. Byla jsem z toho hrozně smutná ale tak se mi začala točit hlava že jsem si řekla že radši budu pod lékařským dozorem.
Takže tlak mi po tabletkách začal klesat ale verdikt primáře zněl že mi porod vyvolají den před termínem.
28.4. v 7.30 ráno mi zavedli tabletku na vyvolání a byla jsem poslána zpátky na gyndu na pokoj ať čekám co se bude dít. Pak přišla sestra s monitorem a musela malého budit aby nespinkal, to byl náš věčnej problém, pořád spinkal takže pohyby žádná sláva a furt mi třepali s břichem. No nic moc se nedělo jen mě začal pobolívat podbřišek. To trvalo zhruba do 11 a pak jsem šla na vyšetření. Doktorka říkala že se začínám pomalinku otvírat a že si mám zabalit věci z gynekologie a přesunout se na přípravu na porodní. Dostala jsem klistýrek a pak si dala teplou spršku a šla jsem na sál. To už ty bolesti začaly být silnější tak jsem dostala kapačky protože jsem byla pozitivní na streptokoka a zase mě připojili na monitor a opět a zase malej v bříšku klidně spinkal. Já dostala čípky proti bolesti a vklídku jsem si od 13 ti do 14ti hodinek schrupla. Jak jsem se vzbudila tak se porodní asistentka smála že to se jim dlouho nestalo že by jim na porodním někdo usnul. No a přiřítil se můj Míša že prej mu neberu telefon a že už mě samotnou nenechá a i když u porodu být nechtěl tak že zůstane. Hrozně se mi ulevilo ale bolesti jsem skoro neměla. Tak jsme čekali do 16.30ti na primáře. Primář mě vyšetřil a řekl mi že asi počkáme do druhého dne a že mi zase dají tabletku na vyvolání tak sem ho začla přemlouvat, že tam ležím už celej den a ať se mnou něco dělají že budu rodit dnes tak se usmál, prohodil něco o konáry a nasadili mi kapačky na vyvolání. To už začal být šrumec, bolesti se stupňovaly kolem sedmé už byly po dvou minutách a to jsem si říkala že pokud jsou tohle porodní bolesti tak můžu rodit každej rok :s: . To nehorší začalo kolem 20 hodiny.
Myslela jsem že vypustím duši, už jsem byla hrozně unavená a malému se ven zrovna nechtělo. Miša mi masíroval záda, ve sprše sprchoval, chodil se mnou a kapačkou na záchod a pořád mě uklidňoval a držel za ruku. Pořád jsem zvracela a už jsem aj chtěla jít domů :s:
Pak už jsem jen rozdýchávala...spolu s Míšou.. kontrakce a čas hrozně letěl a ani jsem nevnímala ten šrumec okolo. Najednou tam bylo tolik lidí. Musela jsem tlačit hrozně mockrát páč malému se nechtělo ven ani náhodou a tak mi primář skákal po břichu pak jsem cítila jeden šmikanec, druhej a pak hroznou úlevu když se malej narodil. Myslelea jsem že už končím, že to nezvládnu ale jakmile se mi ulevilo a malej na mě kouknul a začal plakat tak jsem plakala taky jak malá holka :) Placentě se ze mě taky moc nechtělo takže zase mi pan primář skákal po břichu ale na šití si dal záležet, šil mě asi půl hodiny a já pěkně cítila každej steh ale byla jsem hrozně ráda že prcek to se mnou zvládnul. Pak přiběhl Míša, kterej přímo u porodu nebyl, strašně mu vadilo jak trpím a tak si prej škubal vlasy za dveřma :s: a přinesl mi ten náš uzlíček lásky. Rudošek byl celej modrej a nateklej, taky to je kus chlapa. Narodil se teda v 22.07 vážil 4100g a měřil 56 cm. :cc):
Sice je to fakt makačka a pěkně porod bolí ale je to jen chvilka.. u mě celej den a na bolest jsem už teďka zapoměla při pohledu na náš malej poklad. :qu:
Vřele doporučuju být maminkou. :one: :dance: