jak na dvojčata, co neposlechnou?
zdravím Vás rodičové.
našim dětem je 22m(20korig), poslední dobou opravdu přestávají platit dříve celkem zavedená pravidla. poslouchali, že tam se neleze a tam se nesmí, tohle se nedělá a křiku a vysvětlování nebylo tolika. nyní jako by otočili(dříve byla zlobivější holčička A a chlapeček B byl ten hodnější, co se táhl jen "ve stínu" ségry, nyní přesně opak a Matěj o sobě dává razantně vědět).
není den abych neječela, nenadávala, zbytečně 100000...x nevysvětlovala, že se na schody neleze, že se chodí za ručičku, a pes se nepíchá do očiček, že tohle a tamhleto.... po několika upozorněních vše ale končí plácnutím přes zadek. např. procházka po vesnici/celkem nebezpečno samý bagr, kanály, volně puštění psy..../ učím je za ruce, jeden se ale vždy chce trhnout a jít si po svém, což bohužel s dvojčaty nejde, (v tom mají mono maminky opravdu OBROVSKOU výhodu-hlídají jen to jedno), tak vysvětluji, tahám jiným směrem okřikuji, okřikuji, vysvětluji... následuje protest nejméně jednoho z nich, pokračujíc kleknutím na zem a stávkováním nejlépe v prostřed cesty, druhý užuž chce běžet jinam. po několika marných snahách, sbírám jedno, plácám a chytám druhé.... dříve to tak nebylo, poslechli celkem hezky.
už jsem strašně vyčerpaná z neustálého okřikování, nehledě na to ,že bydlím uprostřed vsi(vedle Obecn. úřadu) kde všichni slyší, jak je volám naháním atd. atd. přijdu si jak idiot a totálně neschopná matka. není to tak dávno co mě švagrová obdivovala, jak spořádané a vychované děti mám, že poslechnou na příkazy. bohužel.
jak mám v takových situacích reagovat, abych je pořád nemusela "plácat a mlátit", pevné stisknutí ruky také nezabírá, a vláčet za sebou se mi je taky nechce!
manžel je do večera v práci, babičky pomáhají, nicméně nic platné, nejlepší je den, kdy si můžu jednoho vzít ven sama a druhého hlídají nebo vezmou ven právě babi.... to poslouchají celkem hezky a já nemusím pořád zakazovat, prostě je nechám si na lavičku vylézt, okolo kanálů skákat a nemusím mít dozor nad dvěma , fakt tohle mají mono mamky jednodušší!
Matěj se zlobí i doma, něco mu nejde a tak se sám začne vztekat, dříve byl kliďas, s úsměvem na tváři zkoumal hračky a trpělivě zkoušel co a jak, nyní mu nejede autíčko, neumí zatáčet, tak s ním šlehne a ječí....
no tak jsem se vypsala ani to nebudu po sobě číst, beztak bych to smazala ale, potřebuji buď pokárat, poradit, nebo prostě jen číst, že to tak bývá ne jen mne.
večer to na mě vždy dolehne a je mi líto,že jsem na ně někdy moc přísná, moc se nechtějí mazlit, manžel říká,že nemají čas(ale na mazlení nejsou moc od narození), pak mě celý den leží v hlavě a druhý den se vše opakuje stejně. je to ubíjející!!!
Moc díky, pokud jste se dostali až sem a budu ráda za příspěvky.
Ahoj Jitka a Divočata Anetka s Matýskem
ahoj , to co popisujes je "bohuzel" naprosto normalni, a aspon vis ze mas zdrave deti....
je "problem" ze ty to mas ve dvojim provedeni ;)
kazdopadne to jak to resis je zbytecne vysilujici , aj tak te neposlechnou a zbytecne se nervujes a jsi z toho smutna a vycerpana... uplne te chapu , myslim ze skoro kazda z nas by z dvojcat asi zesedivela :bulva: :€Ss€:
kazdopadne kamaradka co tu mam s dvojcaty , mela samozrejme to stejne a resila to tak ze je proste vozila v kocarku , absolutne se nedalo s nima jit jen tak, pokud nejdes na dvorek nebo zahradu , nebo neco oploceneho...
takze nezoufej a radej se nesnaz po nich chtit nemozne , oni nejsou zli, jen se vyvyji ...
kdyz jdes do obchodu - je mi jasne ze se tam s kocarkem nevejdes , tak ho nech pred obchodem a deti naloz do voziku, nebo je nech venku pohlidat nejake tete co znas od videni...
drzim pesti at to zvladas, je to takove obdobi.... a stejne jsi dobra :metal: ja mam co delat aby to prezil ten muj dabel ve zdravi :h:
pa
Jitu, jak už jsi tu četla, určo je to obdobím. mám jen jednu cácorku v tomhle věku a mám co dělat, abych ji "přeprala". pravidelně se začne šprajcovat nejlépe uprostřed přechodu, když mám plné ruce a nevím, co dřív nebo v podobně vypjatých situacích :€): Vzteklá a umanutá je jak starej chlap, taky si s ní nevím rady a často si říkám, co z ní asi roste :bulva: Holt ti naši broučínci zkoušejí, co vydržíme a hlavně kam až je pustíme. Většinou reaguju podle nálady. Když jsme doma a ona se jen snaží si něco vynucovat, tak ji jen přetáhnu na koberec, překročím a jdu pryč a oan jak vidí, že nereaguju, tak okamžitě přestane. Ale většinou je to jen na chvilku, protoe za chvíli vymyslí zas jinou lumpárnu a jak nedovolíme situace se opakuje. Jenže když už je to tak po páté a víc, tak už taky nevydržím a taky jí vyplatím nějakou na zadek.
Takže jestli tě to uklidní, nejsi v tom sama a asi nám nezbývá než to přežít a modlit se ať už je tohle náročné období za námi ;)
Přeju hodně sil :a:
Milá pisatelko i terko,
musím jen konstatovat, že bude lépe a přejde to.
Mám dva synky Jony má necelé tři Miky necelý rok a půl.
Bohužel jsem i jako pedagog zjistila, že dobře a včas mířená rána (bráno s rezervou) udělá větší službu, než to nekonečné vysvětlování.Vysvětluji samozřejmě stále, pak varuji a pak už.....
Starší synek je živel, ale po dvou a pů letech se to zlomilo a já si říkám, jak mám zlaté dítě.I když má své dny i týdny, :jawdrop: kdy je na ránu.
Fakt se to všechno srovná.Taky jsem mimčo vláčela na ruce a běhala za starším synkem, když začal mladší chodit, běhala za oběma.
A teď už si na písku občas i čtu :qu:
Ahoj Jituš, mám jedno dítko a kolikrát toho mám opravdu taky až po krk, ty to máš o jedno dítko stížený, ale na druhou stranu buď ráda, mají svýho parťáka a nemusíš pořád shánět nějaké kamarády v tom ti tiše závidím, co bych dala za to, abych mohla porodit tak roční dítko, aby si spolu už mohli hrát:) Nelče je 21 měsíců.....ted mají období vzdoru a za pár měsíců už bude líp, ber to tak, že pár naplácání na holou ještě nikomu neuškodilo, i když je mi jasné, že to je hoooodně vysilující, ale rozhodně si dobrá maminka, jinak by tě to vůůůbec nenapadlo, takže hlavu vzhůru:)bude líp
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj,nemám dvojčata ale prožíváme to samé :s: malá má 2,5 roku a malej 14 měsíců.Je to děs,jak něco udělá jeden druhý musí taky :( malá už třeba má trošku rozum a ví že nesmí,jenže jak vidí že to udělá malej a nedostane jen mu vyhubuju tak to valí dělat taky :( Nebo zase malej vidí jak malá někam leze a leze tam taky,moje nervy!!Celý dny řvu,nervačím a vztekám sse :00: No a samozřejmě se o všechno mlátí,jeden den o červenou židličku,druhý den o zelenou :00: Normálně z nich cvokatím.Furt vysypávají botník,sypou ven šuplíky,všechno kramaří no děs.ještě občas i mlátí s kým se mám mazlit!No je to boj,musíme to přežít.Já se aspon uklidnuju že malá de od září do školky,i když ještě nemá 3 roky neberu na nu mateřskou tak mi ju vzali :D