Jak Kačenka přišla na svět

Ahoj holky, chodila jsem sem v době těhotenství a teď jsem se po delší odmlce vrátila. A tak bych ráda přispěla na téma můj porod. Na úvod, termín jsme měli 3.6., ale Kačenka (to, že to bude holčička bylo pro nás překvapením) se rozhodla, že se na svět podívá dřív a to už 9.května. Takže všechny moje plány o porodu v Praze v Podolí vzaly za své, když mi ve 2:45 9.5. praskla voda na chalupě v jižních Čechách a nejbližší porodnice byla v Písku. Tak jsme tam vyrazili. Na příjmu se mě sestřičky ptaly, jestli ještě nechci dojet do Prahy, tak jsem ji řekla, že se odtamtud nehnu. A ony, že to může ještě trva klidně 40 hodin, než se porod rozběhne, no ale kdo tomu má věřit, že to nebude za chvíli. Tak mě teda přijali a doktorka mi řekla, že se v břiše nic neděje a ani kontrakce jsem neměla, tak že to nechají a uvidíme, jestli se to rozběhne nebo ne a že na to budu mít 40 hodin a pak by se rozhodlo co dál a že nesmim chodit, že mám jen ležet a max na záchod, protože miminko je vysoko, tak aby se nám do cesty nepřipletl pupečník. Dali mi kanilu a do ní antibiotika a šla jsem na pokoj. A sranda byla, že jediné, co jsem s sebou měla, tak byla těhotenská průkazka, jinak vůbec nic (jen kartáček na zuby; všechny věci jsem totiž měla doma v Praze, proč bych je měla tahat na chalupu, ne? přece to tou taškou nepřivolám a hlavně, dle vyšetření nic nenasvědčovalo, že bych měla rodit dřív) a tak manžel si na internetu našel seznam věcí do porodnice a počkal, než otevře ráno Tesco a všechno komplet nakoupil (což teda má můj velký obdiv, dokonce i kojeneckou podprsenku kupoval a koupil dobře). A tak začalo čekání, celý den se nic nedělo, žádný kontrakce, jen mi chodily sestřičky měřit tlak a poslouchat ozvy a natáčet monitor. A odpoledne to začalo, že prý mám vyšší tlak a že to budou sledovat (jsem se smála, protože já spíš trpim na nízký tlak, ne na vysoký) a postupem k večeru ten tlak začal lézt výše a výše a tak sestřičky zavolali pana primáře a ten přišel, vyšetřil mě a řekl jen: na sál a já se ptám sestřičky: co tam budem dělat a ona: co myslíte...?:-). Tak mi chtěli dát oxytocin do kapačky, ale moje kanila byla ucpaná, tak mi tak půl hodiny napichovala porodní asistentka novou žílu (nemám totiž absolutně vidět žíly, tak to je vždycky sranda i s odběrem krve). Porodní asistentka byla naprosto úžasná a moc milá a celý prod byla účasnou oporou, ale ještě větší byl manžel, kterého jsem měla zavolat, že už budeme rodit. Ten tam byl do 15 minut. Takže v 8 večer jsme zdárně pustili kapačku a první hodinu jsem stěží byla na prst, druhou na 2 a připředstavě, že tam budu ještě 8 dalších hodin mě omejvalo. Jo a moje kontrakce, nejdřív nic, pak slabá bolest jako při menstruaci a já si říkám, to je pohoda a pak z ničeho nic, po dvou minutách a pořádný bolesti a to jsem byla na ty 2 prsty. Jsem si říkala, ty jo, to má ještě gradovat, tak to jsem zvědavá, co mě ještě čeká. A vzhledem k tomu, že jsem měla pořád kapačku, tak jsem musela být taky pořád připojená na monitor a tak všechny pomocníci na zvládání kontrakcí, jako hopsání na míči, chůze, opírání se, sprchvání a kdesi cosi, co říkali v předporodním kurzu pro mě byly zapovězeny, tak jsem si to užívala na tom stole. Vlastně jednou jsem mohla do sprchy, ale tam kontrakce přestávaly, tak jsem musela zpět na kapačku. A na záchod jsem mohla jen s příslibem, že budu rychle zpět (tak jsem byla 2x). No a abych to zkrátila, další hodinu už jsem byla na 5 a v kontrakci na 8 a ve 23:07 byla Kačenka na světě na 3 zatlačení. V průběhu porodu tam byla jen asistentka, manžel a já a na závěr tam bylo asi 8 lidí, Kačenka se narodila v 36+2tt, ale měla jen 1900g a 42 cm, tak tam byly připravený doktorky a sestřičky z dětskýho a nedonošenců. Kačenku jsem viděla jen pár okamžiků a hned jí odnesly do inkubátoru a na oddělení nedonošenců. My s manželem jsme pobyli ještě 2 hodiny na sále a rozeslali asi milion sms do celého světa. Když jsem se kroutila na tom stole, tak jsem si říkala, že nikdy víc, ale po čase, kdy mě přestala bolet jizva (to bylo za 14 dní), tak jsem změnila názor a minimálně ještě jednou do toho půjdu. A bolest? Ta se dá, řekla bych snad, že víc nepříjemný bylo šití, protože jsem si už říkala, páni, mám to za sebou, ale netušila jsem, co mám ještě před sebou - šití. Ale dá se to všechno přežít a zvládnout. V Písku jsme byly s Kačenkou od 9.5. do 5.6., kdy nás pouštěly domu s váhou 2330g a 46 cm. Sestřičky a doktorka na nedonošencích byly úžasný a i ostatní maminky, které tam byly se mnou (námi) byly taky super. I když ty 3 týdny a kousek, které jsem tam strávila byly fakt dlouhý. A teď, týden a kousek od propuštění máme už 2720g a 49cm - prostě roste holka jako z vody.
Děkuji a současně gratuluju všem, co měly tu sílu dočíst můj román až do konce.