Jak jsme se dozvěděli, že čekáme holčičku...

V pátek 17. 10. jsme se dozvěděli, že čekáme holčičku. :girl: Byli jsme u genetika v ČB. Už jednou jsme tu na ultrazvuku byli, protože mě můj gynekolog poslal na konzultaci, aby jsme projednali možné genetické vady miminka. Můj manžel je po vážné nemoci a rok chodil na chemoterapie. :r: Všechno jsme projednali a zjistili jsme, že miminko je zdravé a nic mu nehrozí. :qu: Samozřejmě to pro mě bylo strašné a každý den jsem musela myslet na nejhorší. Ale vše dopadlo dobře a nakonec máme místo jedné nahrávky ultrazvuku dvě. ;)
Zrovna tam byl takový mladší doktor. Poprosila jsem ho, zda by jsme nemohli tatínka "někam poslat" až by mi chtěl prozradit pohlaví miminka... Doktor se tomu začal smát a po celou dobu ultrazvuku schválně najížděl mezi mimíska nožičky a laškovně říkal: "Tady je jedna nožička... tady druhá... a tady...". :s: Potom byl tatínek vyslaný na chodbu. Když se zavřeli dveře, doktor na nic nečekal, podíval se na mě a řekl: "Je to holka". :\x: Měla jsem slzy na krajíčku a místo toho, abych se nakonec rozbrečela, začala jsem se smát a říkala jsem doktorovi: "Já jsem to vědela...celou dobu jsem to věděla". Když jsem dostala kazetu s nahraným ultrazvukem a fotečku naší Martinky, nevěděla jsem, jestli mám manžela napínat nebo ne. :///: Když jsem otevřela dveře a viděla tam Láďu, jak na mě kouká... bylo mi ho líto, že musel čekat na chodbě. Zeptala jsem se ho, co si myslí, že čekáme. A on se usmál a řekl: "Holku"?! V ten moment jsem nic tajit nedokázala a začala jsem se smát a kývat hlavou, že to uhodl. Stalo se něco zvláštního... ikdyž manžel celou dobu říkal, že by si "jako správnej chlap" přál kluka, tak v ten moment, co jsem mu řekla, že budeme mít holčičku, sklonil hlavu a snažil se zakrýt slzy... :h: Bylo mi úzko u srdce, protože mě to moc dojalo a zároveň jsem měla nepopsatelnou radost. Cestou zpátky domů... jsem musela zajít do IGY. Koupila jsem si tam první věc pro naši princeznu. Růžovou čepičku a rukavičky. :c: Rodičům a ostatnímu zbytku rodiny jsem nechtěla říct všechno hned. Nejprve jsem jim řekla, že už pohlaví známe a potom jsem jim pustila kazetu z ultrazvuku, aby se pokusili hádanku vyluštit. :) Musela jsem se opravdu držet a nevyprsknout smíchem, když všichni křičeli: "Já ho tam vidím! Je tam pindík... tak mi se těch kluků nezbavíme! Čtvrtý vnuk..". :s: (Rodiče mají 3 vnoučata a všichni jsou to kluci.). Do smrti nezapomenu obličeje všech, když jsem z tašky vytahovala růžovou čepičku a rukavičky... :h: