Jak jsme se dozvěděli, že čekáme holčičku...

V pátek 17. 10. jsme se dozvěděli, že čekáme holčičku. Byli jsme u genetika v ČB. Už jednou jsme tu na ultrazvuku byli, protože mě můj gynekolog poslal na konzultaci, aby jsme projednali možné genetické vady miminka. Můj manžel je po vážné nemoci a rok chodil na chemoterapie. :r: Všechno jsme projednali a zjistili jsme, že miminko je zdravé a nic mu nehrozí. :qu: Samozřejmě to pro mě bylo strašné a každý den jsem musela myslet na nejhorší. Ale vše dopadlo dobře a nakonec máme místo jedné nahrávky ultrazvuku dvě.
Zrovna tam byl takový mladší doktor. Poprosila jsem ho, zda by jsme nemohli tatínka "někam poslat" až by mi chtěl prozradit pohlaví miminka... Doktor se tomu začal smát a po celou dobu ultrazvuku schválně najížděl mezi mimíska nožičky a laškovně říkal: "Tady je jedna nožička... tady druhá... a tady...". :s: Potom byl tatínek vyslaný na chodbu. Když se zavřeli dveře, doktor na nic nečekal, podíval se na mě a řekl: "Je to holka". :\x: Měla jsem slzy na krajíčku a místo toho, abych se nakonec rozbrečela, začala jsem se smát a říkala jsem doktorovi: "Já jsem to vědela...celou dobu jsem to věděla". Když jsem dostala kazetu s nahraným ultrazvukem a fotečku naší Martinky, nevěděla jsem, jestli mám manžela napínat nebo ne. :///: Když jsem otevřela dveře a viděla tam Láďu, jak na mě kouká... bylo mi ho líto, že musel čekat na chodbě. Zeptala jsem se ho, co si myslí, že čekáme. A on se usmál a řekl: "Holku"?! V ten moment jsem nic tajit nedokázala a začala jsem se smát a kývat hlavou, že to uhodl. Stalo se něco zvláštního... ikdyž manžel celou dobu říkal, že by si "jako správnej chlap" přál kluka, tak v ten moment, co jsem mu řekla, že budeme mít holčičku, sklonil hlavu a snažil se zakrýt slzy... Bylo mi úzko u srdce, protože mě to moc dojalo a zároveň jsem měla nepopsatelnou radost. Cestou zpátky domů... jsem musela zajít do IGY. Koupila jsem si tam první věc pro naši princeznu. Růžovou čepičku a rukavičky. :c: Rodičům a ostatnímu zbytku rodiny jsem nechtěla říct všechno hned. Nejprve jsem jim řekla, že už pohlaví známe a potom jsem jim pustila kazetu z ultrazvuku, aby se pokusili hádanku vyluštit. Musela jsem se opravdu držet a nevyprsknout smíchem, když všichni křičeli: "Já ho tam vidím! Je tam pindík... tak mi se těch kluků nezbavíme! Čtvrtý vnuk..". :s: (Rodiče mají 3 vnoučata a všichni jsou to kluci.). Do smrti nezapomenu obličeje všech, když jsem z tašky vytahovala růžovou čepičku a rukavičky...