Holky tak zase se hlásím po 2 týdnech

Ahoj holky,
tak jsem se konečně dostala k tomu vám napsat. S malým se snažíme zaběhnout si nějaký systém a myslím si že se nám to i celkem daří. Nejhorší je období mezi půl 7 a 10 kdy řve jako tur a utiším ho jedině v zavinovačce, nebo když si ho vezmu do náruče, ale když už myslím že spí a položím ho začne zase. V noci ale spí jak zabitý, budí se ve 4 na krmení, pak zase hned usíná a potom až po 7, takže se vyspím, protože přes den na to čas není. Usne mi totiž jen v kočáru. Vyjíždíme proto každý den na dlouhé projížďky. Ještěže je teď ještě relativně hezky, nevím co budu dělat, až začne sněžit. Malý měl při porodu 3950 g, teď po 3 týdnech má 4 600 g, takže přibírá jako blázen. Mléka mám že bych mohla dávat do mléčné banky, jen u nás v Ostravě není, takže ho vylívám a myslím si, že je to škoda.
Přesunula jsem se k rodičům, protože ten můj dostal nějakou vysoce nakažlivou infekci. Má boláky po obličeji a pupínky svědivé po těle a bere na to antibiotika a nesmí s malým do kontaktu. Sama bych to nezvládla asi, takže je fajn, že naši pomůžou.
Chtěla jsem napsat i něco o porodu, ale nechce se mi na to vzpomínat, takže jen ve zkratce: Byla to katastrofa. Ještě že tam byla se mnou mamka, jinak bych to nezvládla. Nadávala jsem na doktorku, pak se ji omlouvala, byla rozstřihaná snad i za ušima. PA tam se mnou od půl deváté cvičila jak se dalo aby malý sestoupil, ale skoro nic nepomáhalo. Prostě se mu nechtělo ven. Pak už jsem byla tak vyřízená, že jsem nadávala na chlapa, že ho nenávidím, nenáviděla jsem i malého, ale pak když jsem ten svůj malý uzlíček viděla, bylo mi to strašně líto, ani nebrečel celou dobu jenom koukal. V té chvíli jsem si uvědomila, že už nikdy nebudu nikoho milovat víc než jeho. Hned po porodu jsem se ale zařekla, že už další dítě nechci, že už to nechci znovu zažít.. Teď už přemýšlím i trochu jinak, takže myslím že mě to za nějaký čas přejde.
Holky omlouvám se za román a zatím pa