Tak už to máme za sebou

Milé těhulky a maminky, ráda bych vám popsala průběh svého porodu. Nebyla jsem si moc jistá, kdy to příjde, protože podle PM jsem měla termín 8.prosince, ale podle UZ až 20. nebo 22.prosince. Nicméně v sobotu večer (6.12.) jsem si šla lehnout, ale nemohla jsem usnout, protože jsem měla bolesti v podbřišku cca po desíti minutách, ale bylo to spíš jenom takové pobolívání, nicméně usnout jsem nemohla, proto jsem ráno zavolala své známé paní doktorce (dětská, při porodu přebírá miminka) a svěřila se jí, co se přes noc dělo. Poslala mě do nemocnice na přečetření, tak jme se v neděli ve 12 hodin vydali do porodnice, přestože bolesti už mě přešly. Natočili mi ozvy a pan doktor ještě vtipkoval, že podle ozev mě pustí domů. No, jenže když do mě strčil prsty, řekl, že domů už se nepojede, že jsem otevřená na 4 prsty a že do půlnoci porodíme. Polilo mě horko, protože jsem to vůbec nečekala. Přemluvila jsem ho, aby nás ještě pustil domů, abych si zbalila tašku a ve tři hodiny už jsme se opět hlásili u PA. Dostala jsem klystýr, který byl úplně v pohodě a s přítelem jsme čekali, co se bude dít, protože bolesti jsem zatím neměla. V 6 hodin mi píchli antibiotika proti streptokokovi a o půl sedmé mi píchli plodovou vodu. Do této doby žádná bolest, ale asi půl minuty po píchnutí plodovky mi začaly ty pravé kontrakce a aby to bylo vzrůšo, tak rovnou po minutě a půl. Musela jsem natočit ozvy, takže 20 minut na jednom boku, 20 minut na druhém, do toho kontrakce po minutě a půl a nesměla jsem se ani pohnout. Po ozvách jsme se s přítelem doplazili do sprchy a to byla vážně hrůza. Ve sprše jsme strávili asi hodinku a potom mě řekli, že už mám jít na porodní pokoj, v momentě, kdy jsem lehla na lůžko jsem už směla tlačit a to byla nesmírná úleva, tlačili jsme a tlačili až jsme ve 20:48 porodili krásnou zdravou holčičku Sárinku. Má 47cm a 3270g. Skoro ani neplakala a když mi ten malý uzlíček(nebyla vůbec pokrčená ani špinavá) položili na bříško, byla jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Všechna bolest rázem zmizela a já byla překvapená, že to už je za mnou a že jsme to tak krásně zvládli. Dnes, 5 dní po porodu, si už žádnou bolest ani nemůžu vybavit. Chtěla bych vám říct, ať se ničeho nebojíte, šla bych do toho klidně znovu. Je mi teprve 19, takže jsem mladá maminka, ale Sárinka je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Chtěla bych taky pochválit tatinka, který to všechno absolvoval se mnou a moc mi pomohl. Chudák někdy koukal dost vyděšeně, když jsem vydýchávala kontrakce, ale byl mi velikou oporou. Vám, které jste to dočetly až sem, bych chtěla moc poděkovat. Zdraví vás všechny Sárinka s maminkou.