Pada na me smutek...

Vim ze to sem nepatri,ale trapim se hrozne a nemam komu to rict...kdo me zna vi jak sme resili s polovickou bydleni,vydupala jsem si svoje,taky vite jak vzniklo miminko za jakych podminek a ze jsme nakonec zustali spolu,ted nam tatka stale marodi s teplotama tak jsem ho soupla k jeho rodicum abych to nedostala taky...jenze ted za ten tyden co nejsme spolu mi kazdym dnem prijde vic a vic ze mu jsem uplne volna a zustal semnou jen kuli miminku,a navic doma do nej neco hustej a on o tom nechce ani mluvit...a ja jsem porad ta blba trubka ktery se stejska i jen po par hodinach,a stale zamilovana jako na zacatku...omlouvam se za diru v hlave,ale ja musela...