Nikdo nebude mít těhu pas dýl, než já!

To se vsadím! Páč mě úplně vytočila sestřička ráno.. počítejte se mnou: Jsem 8+5. Dnes jsem se chtěla objednat na příští týden pro průkazku, páč 9.11. jdu na krev na Karlák. A ona mě objednala na 19.11., protože 23.11. jdu na screening a tam už prý těhu průkazku potřebuju. Paní sestřička snad nikdy nebyla těhotná, nebo co, jinak by věděla, jak je to pro nás těhule (pro mě jo) důležitý. A kromě toho, jsem těhu podruhý a Jirka neví, co má, jestli + nebo - faktor a já mám -. (Spíš má asi -, ale to jsem sestřičce neřekla.) Říkám to sestřičce, ale ta mi jen řekla, ať toho 19.11. přijdu i s partnerem, že vezme krev znovu i mě. Proč mě to vytáčí? Co se může stát? Jenom může být mimino postižený, nebo umřít.. a za 3 týdny už budou mít všechny průkazku, jen Kulhánková neee a k tomu mrtvolu pod srdcem.. Ve 12. tt? To už je na zjištění faktoru otce při 2. těhu trochu pozdě.. Mě omejou..

Jinak jsem dneska vzteklá celý den.. chudák Jirka.. bere to sportovně.. ptala jsem se ho, jestli nechce jít na hokej, nebo fotbal, že bych si na někom schladila žáhu.. ve frontě do mě někdo strčí, nebo neuhne a já jsem sice potichu, ale vypěním do ruda.. jako v metru nebo tram.. včera jeden starší pán, udělalo se místo u mastný tyče, který jsem se držela, ale ten původní pán, co na židli seděl, vystupoval.. musel mě tedy obejít, tak jsem se přitiskla na tu tyč, přikrčila jsem se k té prázdné židli.. a ten druhý pán staršího věku se prodral tím davem a málem mi sedl na koleno, jak se bál, aby mu to někdo nezasedl (třeba já, mladá holka :-D).

Připravuji oběd: "Dám Ti k tý sekaný kaši ze včera, my si vezmeme brambory.."
"Já si dám ktomu chleba.."
"Dám Ti k tý sekaný kaši!"
"Tak jo.." pípl..

Beru tašky se tříděným odpadem a jdeme to vyhodit..: "Já nemám tašku, dej mi něco!" říká mile Jirka.
"Ty odmykej a otvírej!"
"Dobře.., ale dej mi aspoň jednu.."
"Já unesu 20 deka odpadu, věř mi.. a otvírej!"

Chudák.. prý vypadám fakt nasraně.. že ta setřička by ho taky vytočila, ale ne tak hodně! Vždyť já kvůli tomu bulela! Jirka mi přinesl kilo bílýho vína a trs banánů, aby mi prý zvedl náladu.. k tomu mi podal dopis od mamky.. já ho rozbalila a tam v obalu od Tomovo těhotenský průkazky byli rodný listy, o který jsem jí telefonovala (jsem si je k ní při stěhování schovala, abych je neztratila). Tak jsem se aspoň uchychtla..

Ty hormony! Tohle jsou fakt hormony.. únava, nevolnost.. jinak nemám důvod být naštvaná..

A co vy? Co doma? Jak prožíváte? Jestli vám není "dost" špatně tak, jak byste si přály, tak věřte, že jsem taky chvíli přemýšlela, jestli mi není málo blbě.. když jiné prozvrací den.. ale "nebožka" taky blinkala celý den a pak to si ve 12.týdnu přešlo a za 3 dny potratila.. takže i když zvracíte jak o život neznamená to, že je to jistý.. Vím, čím hůř, tím líp, ale nic se nemá přehánět. Já třeba u Toma neměla pomalu žádný příznaky.. (taky mi bylo o 9let míň) a to jsem ho nechtěně vyháněla horkým vínem a korkou koupelí a stejně držel.. takže ono to moc ukazatel není..

A když jsem doma o víkendu, tak je mi taky líp, ale jak chodím do práce a ráno vstávám, umírám..

Tak zatím pa