Jsem otravná

Ahoj holky, já vím, že vy co mě znáte, tak si asi řeknete, že si pořád na toho svojeho chlapa stěžuju, proč s ním vůbec jsem...ale vy co máte miminko určitě chápete - já když vidím, jakou má malý radost když si s ním může hrát, natahuje k němu ručičky a směje se od oušečka k oušečku - já mu toho tátu prostě nechcu sebrat...tak musím řešit.
Chci se vás zeptat na jednu věc...je to normální, že je můj chlap pořád tak náladový? Že má potřebu neustále mi radit a kecat mi i do toho jak přemýšlím? Že se občas tváří jako dokonalost na nožičkách? Že ho nenapadne je umýt nádobí, třebaže já jsem se od rána nezastavila a radši řeší nějaké pekelně důležité věci na počítači? A vynadá mi, že si ho od toho dovolím vyrušit, když potřebuju, aby mi podal dudel, protože už jsem v bundě a botách a v náručí máte dítě? Že zákusek s kterým jsem se drbala dvě hodiny ocení slovy "dá se to jíst" a pak si třikrát pochválí, jaký si udělal dobrý čaj?
Prosím, řekněte mi, že jich je víc takových magorů, že je to normální a já budu klidná...a budu zas a znova bojovat, dokud se mi kolem hlavy neudělá teňoulinká svatozář :)