jak sklidnit nervy po porodu

ten tvůj chlap. By tě měl po porodu podpořit, ne ti pokládat telefon.. Drž se hlavně a zkus si povídat s maminkama co jsou tam s tebou, nebo s kamarádkou nějakou přes telefon... pomůže to určitě když se podělíš o starosti... poporodní smutky a výkyvy jsou nejhorší... drž se! ;)

ahojky, tak predem gratuluji k miminku. a je mi lito, jakyho mas chlapa. s tema nervama si nedelej starosti. to je po porodu uplne normalni!! hormony pracuji a vsechno clovek hur snasi a je hned na hromade. jestli chces, zkus bylinky. medunka je vyborna na zklidneni nervu, proti stresu a taky na kvalitni spanek!! mohu vrele doporucit. a s tim chlapem by to chtelo neco udelat. nemuze te takhle stresovat!!!

Ahojky tak jak to tu čtu vůbec nechápu to chování partnera :n: :n: :n: upřímně chová se jako blbec....vůbec si nedokážu představit že by mě manžel viděl v den porodu a pak za mnou nepřijel aspoň o víkendu, když už by to nešlo v týdnu :n: :n: ..... určitě je tím pádem normální že si z toho rozhozená a vůbec neblázníš :n: vůbec nevím jakou radu ti napsat, já bych s takovým člověkem být nemohla :n: :n: . Tak snad jen pevné nervy a ať jsi s miminkem co nejdříve doma :a: :a: :one: :one:

takového chlapa bych nechtěla mít ani doma natož s ním mít dítě :00: , kde je jeho opora, podpora, zodpovědnost.....to si jako o sobě troufá říct,že je chlap???

jejda ty už jsi maminka,tak předně moc moc gratuluju.Tvuj přítel se nechová jako chlap,ty jsi ted rozhozená hormonama,do toho se bojíš o prcka.Musíš ted myslet hlavně na miminko,být v klidu aby jsi nepřišla o mlíko,čti si,háčkuj a mysli na to jak to bude parádní až budete všichni spolu doma :one:

To mě mrzí,ted se hlavně zkus soustředit na sebe a miminko.Přivedla jsi na svět nový život a to je zázrak a musíš na sebe být pyšná!!!!Přítel by to měl pochopit. :a: Možná se huře vyrovnává s tím že je otec.Uvidíš vše se zlepší :a: Hormony jsou potvory kor po porodu...a pokud by jsi měla pocit že máš třeba i deprese klidně se svěř sestřičkám ,určitě s tím budou mít zkušenost a rádi ti poradí...A hlavně jsi užasná a máš krásné miminko :a: tak hlavu vzhůru

no tak nějak vim jak se citis, i kdyz ja to nemela ani zdaleka az takove jako ty...maleho jsem porodila ve 37tydnu a byli jsme v porodnici teda jen tyden, ale nemela jsem ho u sebe, byl v takovem tom inkubatoru na nasviceni, kvuli silne zloutence. Bylo to pro me sileny, pokazde ho odnest po nejake pul hodce co jsem ho mela konecne u sebe. Bylo mi to moc lito, nehlede na to, ze nesnasim nemocnice.
Docela me mrzi pristup tveho pritele :-/, mel by ti byt oporou, i kdyz se nekdy muzes chovat jako male dite a ne dospela zenska...vis, nedokaze si predstavit, jak je to pro tebe vsechno stresujici, proste to vidi ze sveho pohledu. On je v klidu, doma, a je to chlap...
Můj manzel mi byl pomerne velkou oporou, i kdyz taky me nekdy rekl, ze se mam zacit chovat normalne :-D
Nevim co ti poradit...je to tezky. Ver ze bude dobre, ze malemu se povede dobre a brzy vas pusti domu. Jsi na pokoji sama nebo je vas vic?
Jediny co napisu, aby jsi se drzela...jeste je dost blby, ze jsi tak daleko od domova..jak k tomu doslo???
Co notebook, mas ho u sebe? zkusit chatovat s rodinou, psat si, apod...

drziim palce

Tak je to s prominutím blbec. Sama jsem teď 14dnů s dcerou v nemocnici a už mi to tu leze krkem. Sice jsou všichni velmi milý, hodný, ochotný, ale doma je doma. Choď se projít jinak je to fakt z bláznění. Jestli máš možnost, tak se snaž i co nejvíce spát. Malému jsi na blízku, ale stejně na něm nic "nevykoukáš", tak můžeš spát. Nabereš více sil a ještě Ti to rychleji uteče. A neber 5týdnů jako dogma, maličký je bojovník a třeba budete doma dřív než si myslíš:). Většinou lékaři uvádějí délku pobytu s určitou rezervou, aby se rodiče na nějaký datum neupjali. Dřívější odchod domů je pak už jen milou změnou:) :h: Přeji hodně sil a zdraví vám oběma. :k: