6 týdnů

vlastně skoro už sedm. :)

Mohla bych říct, že se během uplynulých šest týdnů nic zvláštního nestalo a svým způsobem by to byla pravda. Na druhou stranu byl každý den nabitý k prasknutí a tak to uteklo jako mrknutím oka.

Miminu byl měsíc, synek oslavil 3. a druhá dcerka 5. narozeniny. Chudák nejstarší se cítí odstrčená, že má narozeniny až v létě.

Maličká je poklad, nádherně spinká- sice jen na bříšku, na zádech vydrží jen v noci. Zato spí minimálně dvacet hodin denně a vůbec nepláče. I když, možná by plakala, ale my ji nenecháme. :c: Když je vzhůru, pořád ji má někdo na ruce- já, manžel, nebo nejstarší dcerka. Občas trnu, když vidím, jak s ní dcera blbne, ale když slyším, jak se miminko řehtá, až se zajíká, tak držím radši pusu zavřenou a užívám si toho, že se mají rády takhle odmalinka.

Mimino vůbec perfektně reaguje na všechny svoje sourozence. Otáčí hlavu za hlasem, otáčí se celé na pravý nebo levý bok. Ovšem favorit je tatínek. Jen uslyší jeho hlas, vykulí oči a začne se klepat jak já na café latté. Nemůžu totiž mlíko kvůli kojení a ještě minimálně dva měsíce potrvá, než si ho budu moc dopřát.

Minulý týden jsem s dětmi byla na preventivní prohlídce. Chudáci lidi v čekárně, kteří přišli po nás- s třemi dětmi jsem blokla ordinaci na víc než půl hodiny. Asi tam budeme muset chodit častěji, protože sestřička s doktorkou tam zase nadšením z našich dětí učůrávaly a nešetřily chválou, takže jsem pýchou byla rudá až na zadku. Pětiletá dcerka tam vystřihla malůvku jak od Da Vinciho, na úžas doktorky, že maluje jak desetileté dítě jsem jen poznamenala, že maluje líp než já. ( A umí psát psacím písmem, což se naučila sama od starší sestry).
Když se doktorka ptala, jestli umí R a Ř, tak jsem řekla, že Ř neumí. "Ale umí!"na to sestřička.
"Řekni řízek."
"Řřřřřřřřřřřízek,"řekla dcera. Doma jsem se jí ptala, kde se to naučila. A prej jí to naučila sestřička u doktorky, prej jí řekla:"Řekni řeka,"tak to řekla. No vida, dva roky to zkouším na řízek a on furt žízek, a řeka se povede napoprvý :s:

Malej tam vysekl několik básniček a písniček, při testu zraku četl písmena jak když bičem mrská, u testu barev taky nezklamal- ukázal na červenou:"To je modrá jako banán." No co, chlap... :dance:

No a mimino na bříšku drželo hlavu vysoko nad podložkou, až doktorka nadšením hýkala. :s: Postěžovala jsem si doktorce, že je mimino anorektička. Jedno prso odmítá úplně a druhý vezme do pusy max na minutu, dvě když je v hodně dobrém rozmaru, pak se pustí a už se znova nepřisaje. Když se snažím jí znovu přiložit, tak jí to brká- dávicí reflex. Doktorka naznala, že mám v prsou nejspíš nějaký letecký palivo, když při kojení minutu po třech až čtyřech hodinách malá nabrala z 3200 po propuštění z porodnice na 4800 v šesti týdnech. Ale ostatní děti měly v šesti týdnech už šest kilo a to se narodily menší, takže je určitě znát, že malá prostě nechce pořádně pít. :(

Synek má teď ve třech letech 16,5 kg a 99 cm, dcera v pěti 20,5 kg a 108 cm, jsou pevní, hodně osvalení.

Nejstarší dcera nám taky dělá radost, od února chodí do ZUŠ na housličky a už umí sama zahrát tři písničky. Až dojetím vždycky slzím :c: :girl:

Často přemýšlím, že jsem v minulém životě musela být úžasný člověk, když jsem si zasloužila v tomhle životě tak báječné, úžasné hyper děti. Obdivuju je, nemůžu se jich nabažit a chci víc a víc a víc :s: :s: :s: :s: