Nechutenství, nevolnosti... už nemůžu!

Já už vážně nemůžu! Dneska jsem 10+6 a mám pocit, že pomalu umírám. Vyčerpaná, hladová, znechucená, pozvracená, nemožná, neschopná.... hrozná! Nevolnosti mám asi od 5tého nebo 6tého týdne, ale vždy to bylo zvladatelné. Něco malýho a je to v cajku. Pak mi bylo natolik dobře, že jsem se bála, jestli vlastně nění něco špatně... A hle už se asi 2týdny nejsem schopná vůbec najíst. Ze všeho na co JEN pomyslím je mi blivno, až mi to navalí a já si aspoň brknu a to si jen vybavím nějaké jídlo... i teď se mi zvedá žaludek. Když už najdu něco co mi nevyvolává zvracení a trochu toho s ním (půl jabka třeba...) tak je mi potom tak zle, že musím ležet, jinak bych letěla na záchod zvracet. Občas pomůže sklenice mléka, ale občas pomůže tak opačně a jde to ven rychleji. Když nejím nic, mám křeče v břiše a furt se mi tak hnusně brká. Když jim po malých troškách, je to lepší, ale furt se musím zdržovat v okolí záchodu. Už nejsem schopná ani v klidu vařit, všechno příšerně smrdí. Obzvlášť kuře, to je nejhorší, to nemůžu ani otevřít lednici, když tam nějaké je. Jídlo malýmu dělám s kapesníkem na nose. A stejnak ho pak krmí manžel a když není doma, tam kolikrát uteču a pak si dám kýbl k nohám... Jsem z toho už fakt flustrovaná,protože mám pocit, že nedokážu nic dělat... stala se ze mě chodící nechuť a nevolnost. Jsem neschopná matka... Velmi vyjmečně je mi trochu dobře a jsem schopná si užít i jezení, ale je to skoro jako státní svátek. Nemůžu ani ty lízátka nebo zázvor... je mi z něj nablití jen na něj pomyslím. Už jsem zhubla z 67kilo na 62 za necelé 4týdny....