Ach jo, nevím co se psem :-/

Ahoj maminky, tak i já se musím vypovídat a poprosit vás o radu. Od šesté třídy mám psa, v únoru mu bude 14 roků. Pes je samozřejmě nevychovaný, byla jsem děcko, když jsem si ho pořídila a o výchově jsem tenkrát věděla prd. Takže neposlouchá, dělá naschvály ... Spával s náma v posteli a když se nám narodila malá, musel se to odnaučit, což teda zvládl bravurně. S malou moc kamarádi nejsou, ne že by ju pokousal nebo tak, ale ožene se po ní (já se mu kolikrát ani nedivím). Bydlíme v paneláku a vždycky, když vytáhneme paty z bytu, štěká a vyje i pět hodin v kuse. Někdy nám to tady na truc všecko pochčije. Prostě mi dělá doma bordel. Za dva týdny čekáme další mimi a já mám obavy, že už to všechno nezvládnu. Mám ho ráda, su na něho zvyklá, ale čím je starší, tím je to horší, pořád mi chodí pod nohy a kňourá a tím jak furt ťapká po plovoučce nebo si líže pytlíka nebo hryže nohy nebo se otřepe mi budí malou. Navíc už strašně smrdí, takže přijít do bytu, když je tu zavřený, je fakt hrůza. Ten puch a do toho všecko pozhazované, pochcané... Je to ode mě hnusné já vím, ale už chci mít prostě od tohoto pokoj. Nemůžeme pořádně nikam jet jako rodina, aby si lidi z baráku nestěžovali. Leze mi na palicu a do toho ještě další dítě. Já se zblázním z toho všeho. Nemůžu ho nikde udat, v rodině ho nikdo nechce. Co byste dělali na mém místě? Je zdravý jako řípa, akorát hůř slyší, ale to je v jeho věku normální. Děkuju těm, kdo dočetli do konce a za vaše rady.