samý pláč :(

09.12.2011

Spolutěhulky, maminky, mám výčitky :( Včera jsem doma celkem kvaltovala a myla okna a věšela záclony (četla jsem tu, že to dělalo spoustu těhulek, tak jsem se nebála a šla na to taky), celý den jsem byla nějaká podrážděná a když pak večer přišel přítel domů, tak z toho moc velkou radost neměl. No a na mě to v tu chvíli padlo a v podstatě jsem celý večer probrečela, až jsem to musela jednou i rozdýchávat. Nevím, co to má znamenat, nenávidím tyhle stavy! A mám hlavně strach o našeho malého v bříšku, abych mu tím nijak neublížila. Přemýšlela jsem, že zajdu k doktorce, ale mám ze sebe pocit, že to přeháním. Na prohlídku mám jít normálně až příští týden v pátek. Plačtivost mě nepřechází ani dneska. Opravdu mi není hej!

Hormony blaznivy..ja teda taky obcas brecim kvuli kravinam, ale spis bejvam podrazdena a vztekla a mnohdy i sprosta coz normalne nebejvam. Mela jsem to i u prvnih tehu, ale to jsem rvala prevazne na psa a aspon jsem tu cubinu trochu zpacifikovala a vycvicila nez se malej narodil, ale ted rvu i na malyho a to me mrzi :( i kdyz teda nervu jen tak, vzdycky to je za neco-rozpatlanej jogurt po cely mistnosti, ze neposloucha, cmare po zdech..no ale vi to celej barak a asi budu jeste par mesicu za hroznou matku ktera jen rve :( dokaze me vytocit i malickost a to jsem od narozeni flegmous a jen tak se nastvat nenecham. Uz se tesim az porodim a casem to prejde :)

Ahojky:)
vím o čem mluvíš :) u mě je brečení na denním pořádku.brečím kvůli tomu,že se blíží vánoce,pak si vzpomenu na tátu,pak si říkám.jestli má cenu vztah s mým přítelem.ten když přijde domů tak ne aby řekl něco v tom smyslu že všechno bude fajn.ale ještě hodí ksicht a nasere se,když to tak musím napsat a to mě rozbuli ještě víc .... takže furt něco.hormony jsou mrchy :(

In reply to by alenadc

ahoj
zkus si s přítelem promluvit a říct mu na rovinu. Vysvětli mu, že je ti to nepříjemné stejně jako jemu, ale že s tím prostě nemůžeš nic udělat. Taky mu budeš muset říct, co od něj v tu chvíli potřebuješ, víš oni neumějí číst myšlenky a my jim v tom musíme pomoct, pokud chceš abyste měli spokojený vztah, tak s ním mluv na rovinu. Jasně že nevím jak na tom jste a já jsem otce svého dítěte musela vyhodit z domu 3 týdny po porodu a nic nepomohlo, ale to protože je to alkoholik, flákač a lhář. Pokud máš normálního chlapa tak mu zkus pomoct v tom co je potřeba oni ti chlapi z toho bývají dost vyjevení a nevědí co..... a upřímně když si vzpomenu na svoje hormonální výlevy :-) není to jednoduché pro nikoho ani pro Tebe ani pro ty tatínky, kteří se cítí dost bezmocní

In reply to by alenadc

a co je vlastně špatně? kdybys to měla popsat pár slovy?
víš být s miminkem sama není vůbec žádný med, taky jsi hormonálně rozhozená, takže bych nedělala žádná ukvapená rozhodnutí...zkus zatnout zuby a vydržet aspoň do narození :-) a na konec šestinedělí
vím o čem mluvím
jsem sama už rok a půl s dvacetiměsíčním prckem, chodím do práce abych nás uživila, babička je 300km daleko a z otcovy strany nikdo nejeví zájem
dobře si to rozmysli a spíš bych to uložila k ledu a počkala co bude po dni D :-)
samozřejmě je to jenom rada někoho kdo vůbec neví jak na tom váš vztah je

In reply to by alenadc

Fakt? To je něco, co? Hnus! Chci se smát, usmívat, nutím se k tomu, od včerejška, ale ne moc úspěšně... Mám opravdu strach o malého a vždy, když nad tím začnu přemýšlet, tak se mi slzy znova kutálejí...

In reply to by Jankare

Ani mi nemluv....
jednou jsem happy a za vteřinu slzavý údolí protože se mi připalil řízek...
já se furt snažím to potlačit a říkám si-dneska bude klid a juch je to hotovo ... už hledám kapesník

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky