Milý deníčku, Silvestr za námi!

Víš, jak to nakonec dopadlo u nás? Seděla jsem tady sama shruba od nějakých osmi večer (manžel uspával). Když už bylo po devátý a mně se začlo slušně chtít spát, v televizi prd a manžel pořád nikde, tak jsem se rozhodla jít za klukama nahoru. Říkala jsem si, že se chlap asi rozhodl, že když je ten Silvestr, počká až Zbynínek úplně usne a nechce ho tam nechat samotnýho. No ale už jak jsem šlapala po schodech nahoru, bylo mi jasný, která bije...všude tma a vrchním patrem se ozvývalo chrápání (celý les už měl chlap asi pokácenej :€Ss€: ). Jsem ho šla jemně vzbudit, jestli se nechce aspoň převlíct do pyžama a lehnout si na svou půlku postele, protože byl u mně. No lekl se a že nespí, že jen dělá, že spí, protože Zbyňďa nemůže zabrat :€Ss€:...to jsem se fakt nasmála, protože malej byl tvrdej dost podobně jako taťka. No tak teda chlap ještě na chvilinku slezl dolů do obýváku a že je ten Silvestr a je blbý jít spát...chvilku koukal do blba, načež jsem mu vlepila pusu a že si jdu lehnout a on za náma za chvilinku přišel taky :€):. Normálně chodí spávat k půlnoci, dřív neusne. Jen na Silvestra si to pospinkal hezky od osmi od večera, nakonec i půlnoc zaspal :€):.
O půlnoci mně a synka vzbudil ohňostroj a já si po x letech zase užila nadšení ze všech těch světýlek. To bylo tak krásný, Zbyňďa se nadšením celej třepal, naskakoval, pobýval od okna k okna, vykřikoval...a vrchol jeho nadšení bylo, když od kulturáku pouštěli dva lampiony štěstí...no jak viděl, že tam vzlítli dva "balony", tak se nadšením málem počural :-). Já jsem zase byla nadšená, když jsem viděla z jednoho okna hrozně moc do dáli, přes pole, údolí a v dálce ohňostroj nad každou vesničkou. Prostě celý obzor plný malinkých ohňostrojů v dálce. Přišlo mi to hrozně pěkný, dívat se, jak lidi všude slaví. V půl jedné se tu zase rychle všichni uklidnili a byl klid. Zbyňďa sice dlouho nemohl usnout, ale i to jsme nakonec zvládli a já si ještě užila tak hodinku s mým mladším potomkem :c:. Je to vážně miminko šikovné, hned pochopilo, že jak na Nový rok, tak po celý rok a kopalo jak o život. Jediné, co mě mrzí je, že manžel spal jak zabitej a odmítal s náma komunikovat...mohli jsme to prožít úplně všichni spolu. Ale ráno říkal, že mu to nevadí, že příští rok si to se Zbyněčkem vynahradí a já si to zase "užiju" s tím naším miminkem sedmiměsíčním...Páni, ten čas vážně leží, že?