POROD - nejzvláštnější, nejbolestivější, ale nejkrásnější zážitek v mém životě

Ahoj holky,
Karolínka spinká jako andílek, tak toho využívám a napíšu vám, jak to všechno probíhalo...

Do nemocnice mě přijali ve středu 20/2 pro "tachykardii plodu". Do pátku se nic nedělo, akorát mi dali zátěžák, ale nic to se mnou neudělalo. V neděli mě pustili dom na vycházku, ale večer jsem musela být zpět. Myslela jsem si, že mě v pondělí pustí, ale rozhodli se porod vyvolat, miminku se u mě u nějak nelíbilo. Dostala jsem nějaký čípek a asi 2 tabletky s tím, že by se "to" mělo rozjet. No ale nic se nedělo. Večer mi ještě píchli injekci s tím, že buď se to rozjede nebo usnu. No tak jsem samozřejmě usnula. Ale v úterý dopoledne už šlo do tuhého. V deset mi píchli vodu a dle dr. byla mírně zkalená. Pak už to jelo. Bolesti trochu začaly, ale ne moc, tak jsem si říkala - ty jo, já tu kontrakci snad ani nepoznám nebo - ty jo, jestli je to ono, tak to je pohoda :-) Ale pak už jsem šla na přípravu, dostala jsem YAL a pak šla na monitor, kde mi dali kapačku, aby se to urychlilo. Kontrakce nějaké byly, ale s první kapkou infuze to začalo. Rozdýchávala jsem to, jak se dalo, ale bylo to fakt hodně a ještě, jak jsem musela bez hnutí ležet na tom monitoru... No fuj :-(. Ležela jsem tam s jednou přestávkou asi 3 hodiny. O přestávce jsem se procházela po chodbě a chvílema lezla po zdi. Pak jsem si zas musela lehnout na monitor a přišla další kapačka, to už jsem byla otevřená na sedm prstů. Teda myslím, já to mám všechno nějak v mlze. Vím jen, že v půl páté jsem se ptala sestřičky, kdy si myslí, že to bude a ona říkala - podle mně v pět rodíme. No a tak bylo. Snažila jsem se tlačit co to dalo, ale stejně na mě PA musela lehnout. Pak Karolínka vylítla jako špunt, v 17:12. Byla to neskutečná úleva. Nastřihnutí a šití jsem vůbec necítila. Pak mi jí ukázali, já jí pohladila, řekla jsem jí ahoj sluníčko moje a byla jsem moc a moc šťastná. Hned jí ale odnesli do inkubátoru a dávali jí kyslík. Taky byl zezačátku problém se srdíčkem - stále ten stejný, jako když byla ještě u mě, ale naštěstí se to všechno srovnalo a krom toho, že je to špuntík malinký, je naprosto v pořádku. Jsem šťastná mamina a všem vzkazuju - porod bolí, jinak to nejde holky, musíte to vydržet, ale dá se to, těšte se na tu krásnou odměnu, kterou na konci dostanete a zvládnete to v pohodě. Až ten uzlíček uvidíte, rázem na vše špatné zapomenete.

... a zde jsou nějaké fotečky...