Je to normální?

:\/:
Holky prosím vás mám dotaz hlavně na ty z vás, které musíte s dětma cvičit. Od 3 měsíců chodíme s Míšou cca po 1 měsíci na rehabilitaci-původně spíš preventivně, kvůli klonění hlavičky na levou stranu. Do včera jsme měli jen 1 cvik, prý jiný není a nám prostě nezabral…takže teprve včera jsme dostali najednou další 3.
Zajímá mě ale komunikace doktorky- s vámi a mimčem, protože z toho mám pokaždé strašný pocit. Včera jsem odcházela s tím, že mám snad postižené dítě…a že jsem to zavinila já, protože jsem mu to geneticky předala.
Prý je lehce hypotonický(netuším zda to je navždy) a prý to má po mě, protože kluci bývají po matkách…já mám prý hrb (je pravda, že mám skoliozu), takže malý ho bude mít taky pokud nebude celoživotně cvičit..prý pokud nenajdeme vhodný celoživotní sport tak bude doslova cituji chcípáček, protože už nyní je vidět, že bude dlouhý a hubený. Na druhou stranu se nemám bát, protože tatínek ho prý jistě povede hodně k bruslení, hokeji, kolu atd. (zatím vidím reálně to kolo, nic z jemnovaného není tatínka parketa ). Už nyní je prý jasné, že nemůže dělat jednostrané sporty (např.ping pong, tenis ..). Když jsem se zeptala, zda to co máme my mají i ostatní co tam chodí, tak prý ano, prý tam chodí i horší případy, např. holčička, která ještě ve 12letech nechodí, ale my prý na Paprsek(zřejmě ústav pro postižené..)nejsme..Odcházela jsem v těžkém šoku, a doufám, že je to nadsazené, protože ani pediatr ani dr. která nás tam poslala nemluvila o nějakých špatných vyhlídkách. Také s vámi takhle mluví??? Já bych totiž potřebovala spíš povzbudit, že se to spraví…a že to není žádná tragedie..Moc díky za vaše případné jakékoliv zkušenosti. Martina a Míša