Hádky

03.02.2010

Ahojky holky :a: :§: .Můj problém je hádky s přítelem.Mám3měsíčního chlapečka a od té doby co jsme přišly z porodnice se furt hádáme.Bud je to že se na něčem neschodnem nebo kvůli jeho dobrým známím které považuje jakoby za rodiče,kteří se přestěhovaly z vesnice tady do města a bydlí kousek od nás. :( .Když jsme byly dva dny z malím doma tak místo aby my pomohl doma z malím ale hlavně psych.stránce šel jim radši pomáhat ze stěhováním a od té doby se hádáme.Každý den je u nich a když na to něco řeknu jsme v sobě.Už jsem bezradná nevím co dál,už aby bylo aspon jaro a můžeme chodit na procházky.POradte mi prosím,pokud jste některá zažila takovou kr.jako já nebo prožíváte.

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahoj.Já myslím že ty hádky jsou všude.Obzvlášt s příchodem dítěte.My máme 4m.holčičku.Chlap mi tedy pomáhá jak v domácnosti tak s malou.ALE.Kdybych mu neřekla dneska koupeš Anetku ty tak to neudělá a to samé s přebalováním atd.A na mě když už všechno padá a jsem unavená tak bouchnu a nadávám a vadí mi všechno.My ženský vidíme všechno jinak než chlapi a hádka je na světě.Já už se těším až nebudu kojit a začnu chodit cvičit abych se odreagovala a tatka byl s malou.Taky si najdi nějakou zábavu.Já ted chodím každý den s malou na 3h ven někdy sama někdy s kamarádkou.Zajdem si na kafíčko,pokecáme a já jsem pak doma v pohodě a tolik nenadávám.Taky chodím do klubu pro maminky s dětma.Anetka je tam moc spokojená a já si popovídám.Chce to být víc nezávislá jinak se z toho zblázníme.Pevné nervy.Ahoj.

ahojky my jsme měli krizi jak bylo malému asi okolo 4 měsíce a bylo to teda spíš z mé strany. Dostala jsmemz něšj hroznou ponorku a vadilo mi i to že jen sedí a dejchá, byla to hrůza a furt jsme se hádali, divím se že sjme se nerozešli, ted už je to dávno v pohodě, malému je rok. Jinak s tou pomocí, já jsme udělala největší chybu, bo jsme si na šestinedělí pozvala mamku a chlap je tudíž zvyklej že nemusí dělat nic. Většinu času to zvládám, ale občas na mě příjde depka, takže se taky někde rozbrečím, všem my máme jen byt 2+kk, tak ono není kam, tak se většinou porafáme kvůli tomu, že jsem hysterka a že zas brečím a co se zas stalo atd. Ale je pravda že jak si člověk najde koníček u kterého občas vypadne z baráku je to super. Chlap si ted našel swing na který chodí s kámoškou a tak mi řekl že taky můžu začít někam večer chodit že on malého(1rok) uloží.Prvně jsme si říkala, no já tak mám na to čas a chut po celém dni, ale nějak se mi to rozleželo, protože bych přišla mezi jiné lidi, pokecala si a mohlo by to být fajn .-)

Ahojky,tak u nás je to to samé syn bude mít 14. 9 měsíců u nás už to začalo od té doby co jsem otěhotněla,pak to bylo po porodu úplně super no a po měsíci opět trvá to už dlouho a já si připadám jak hysterka každý den jen řvu protože mě to sere jak on je v klidu s malým nepomůže ani se o psa nestará nečekám že se to nějak moc změní ikdyž je fakt že čím je syn starší tak si s ním více hraje a blbnou spolu ali jinak nepomůže s níčím.já už se snažím to v sobě držet a neřvat furt jak magor můžu ti jen poradit si o tom promluvit ikdyž u nás ani to nefungovalo držím pěsti aby se to dalo co nejdřív dokupy a bylo vše ok pa

katounek

In reply to by pet.name

Chci se tě zeptat, když si byla těhotná a hádali jste se, taky si pořád brečela? A mělo to vliv po narození na syna - myslím, jestli byl pak taky ubrečený, já čekám holčičku, každý den s ní mluvím přes bříško a říkám jí, jak jí miluju, ale dost často kvůli hádkám brečím, ikdyž se snažím být silná, ale hormony mi to nedovolí a mám strach, že se to na malou přenáší a ona mi bude pak pořád plakat. Co s tím no?

In reply to by white_tie (neověřeno)

Já si myslím že to nemá nic společného tím že když budeš v těhu brečt budeš mít ubrečené mimčo,spousta žen brečela a mají štastné miminka.

In reply to by katounek

Ahojky,tak já jsem brečela snad každej den!Dost sme se hádali,ALE BYLO TO KVŮLI PRKOTINÁM,třeba jak vymalujem pokoj,jakou barvu kočárku,co budeme jíst!No prostě každej den nějaká hádka a já si vždycky zalezla někam a brečela jsem jak želva,prptože on na mě ke koncu té hadky křičel a mě z toho bylo smutno.Ale jak se nám narodila holčička,na porodním sále mě požádal o ruku,tak je všecko uplně sqelé a jakoby to nebyl ani on.Taky mi říkali at nebrečím,že budu mít uplakaný dítě,ale Simonka brečí jenom když jí něco vadí a nebo když jí něco bolí!oPRAVDU JE MOC HODNÁ!!moje sousedka má stejně sarou holčičku a jelokož máme stěny baráku spojené,tak je všecko slyšet a ta holka snad ani nespí,furt řve,ta paní ji musí furt nosit v rukách aby se uklidnila!!No přeju ti krásně dotěhulkuj a at se ti narodí sqelá hodná holka!Pá Vendy a Simonka

In reply to by katounek

Když jsem byla těhotná moc jsme se nehádaly protože tady ješět nebydlely ti jeho známí tak neměl kolem koho lítat.A když jsem brečela určitě to nemá vliv jaké pak bude miminko,se mi narodil chlapeček a pláče jenom když má hlad nebo mu něco nesedí jinak je to zlatičko.Ale pokud budeš ty nervozní až bude na světě bude i ona.Sice já jsem už břela a měla jsem malého v náručí a nic se nepřeneslo tak nevím.

In reply to by katounek

tak já měla těhu rizikové pořád jsem krvácela skoro celé těhu brala hormony a k tomu ještě chlap který dělal jakože nic.stresovala jsem se moc a brečela i několikrát denně nejen kvůli hádkám ale i kvůli strachu o mimčo.Malý plakal jen když měl koliky tak to bylo drsné několik hodin v kuse.Ale musím říct že to je zlatíčko plače jen když má hlad a když chce spát jinak to je smíšek měla jsem taky strach že budu mít malého neurotika ale asi to není pravda.jinak by mi plakal od rána do večera.Držte se a nemysli na to že by ti pořád plakala bude určitě hodňoučká a oplatí ti tak tvoji lásku

In reply to by pet.name

Holt musíme být silné a poradit si v každém případě sami,kdyby jsme se měly zpoléhat na svoje chlapy byly by zase Vánoce :s: .Drž se!A at se to u V8s spraví a miminko oplácí lásku :h:

Vydrž brzy bude líp..a jestli ti můžu poradit, tak ani po něm nechtěj žádnou pomoc...zvládneš to sama určitě..akorát z toho budou zbytečné hádky(některý chlapi jsou holt takový)...My začali stavět co jsem porodila...takže doma nebyl vůbec..(občas mu dej mimčo na hlídání na uvědomění, že je taky otec, a že to není lehký se starat o dítě)..
Až bude mimčo větší..tak se ho stejně bude dožadovat samo...podle mě rozchod stejně není řešení..

In reply to by Alfa

Ahojky máš pravdu nečekat id něj žádnou pomoct bych byla akorád zklamaná.Ono je naprd že tet je tak hnusné počasí,držíme se doma ale až bude jaro malej bude sedět paráda,ono to aji dosti na mě padá doma.Měj se hezky pááááá

In reply to by Jarus87

On hlavně musí sám chtít ti pomoc, jinak tě začne brát jak nákou semetriku..a nebude se pak doma cítit dobře..a nakonec může ještě začít chodit do hospody s kamarádama...atd...
My naštěstí minulou zimu nechytly tolik sněhu...ale ted jezdíme aspon na sáních..apd..Je to děsně omezující, být pořád s dítětem..ale naučíš se ho brát všude s sebou..a dělat vše s ním,že ti to pak ani nepříjde...Mě třeba od porodu koupal holku jenom 2x, přebalil jen když musel..sebou jí vzal max. akorát k babičce(beze mě)..ale aby s ní jel někam do krámu..to je zbytečné zdržování atd...a já můžu všechno pořád...a dát jí jídlo, to je ten největší problém i pro mě..takže co by to dělal on..Ale prostě on staví, já se starám o holku a o domácnost...a tak to máme..a nečekám žádný zázraky z jeho strany..(a když někam potřebuju jet..tak prostě musí pohlídat, postarat se)..a to mu začínají teprve starosti...to mě honí pořád, kdy že přijedu (na to ale prdim)...A když jsem prostě něco nestíhala..tak prostě nebylo....takže prostě pak pomoct musel.. :a:

In reply to by Alfa

Ahojky máš pravdu když se mu nebude chtít a já ho budu nutit bude to určitě ještě horší.Když jde za těma známíma snažím se být silná,říct mu at se má hezky a dělám že mě to vůbec nevadí že všechno zvládám.Snad bude jevit o něj větší zájem když bude větší. :a:

Ahojky, tak to znám úplně přesně....přítel jako by měl potřebu pomáhat všude kolem, ale aby pomohl mně to bylo něco co nemohl pochopit...byla jsem zoufalá, ostatní mě měli za blázna, který jančí kvůli prkotinám ( kdo nezažije tak nepochopí ) naštěstí malýmu už bude rok a přítel svůj postoj asi před měsícem naštěstí změnil...začal být víc s námi ... kdo ví, co se jim honí v hlavě, ale myslim, že zkrátka mají problém se vyrovnat s novou rolí a raději od ní utíkají....já myslim, že i ten tvůj se časem vzpamatuje, ale chce to pevný nervy, taky jsme se málem několikrát rozešli...tak ti přeji: VYDRŽ....:-)

In reply to by Andrea75

Já už se ani nedokážu soustředit pořádně na práci jak mě to trápí :\\: .Taky jsme se už párkrát rozešly,co si dělala aby si udřžela vztah??Přestala si mu říkat svůj názor??Bo asi zachvilku přestanu bo mě to už nebaví se furt hádat a zse pak je u nich.Moc díky za odpověd a snad se to zpraví jako u Vás ;)

In reply to by Jarus87

Prostě jsem si o tu pomoc říkala pořád, akorát jsem se to snažila říkat víc v klidu, bez emocí...já si myslím, že chlapík by měl pomáhat hned od začátku, protože pak by mu už přišlo automatický, že vše děláš jen ty...a hlavně jsem chtěla aby se vztah mezi ním a miminkem upevňoval taky od začátku...ale byl to boj....já si myslím, že mu asi jednoho dne došlo, že by o nás opravdu mohl přijít, ale tim nechci doporučovat citové vydírání, a taky mu asi došlo, že věčné vypomáhání jeho kamarádům je jenom přece o něčem jiným, než trávit čas se svým synem....a ještě jedna rada...nedávat najevo,že by jsi se bez něj neobešla, občas si někam vyraž nebo pokud je to možný, tak trochu pracuj...ono asi fakt moc nepomůže, když jsi na chlapíka plně odkázaná a on to ví...papa

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka