Jak to bude dál?

Bříško pobolívá, ale řekla bych, že je to lepší...Bolelo ale nekrvácela jsem, pak jsem začala a už to tak nebolí, tak je to asi dobrý. V pátek jsem byla hodně špatná z toho co se stalo a k večeru mi volala moje nadřízená z brigády co jsem měla na rodičovský, že když bych ještě měsíc vydržela, tak mají pro mě místo v kanceláři. Vědí o tom co se stalo...tak snad to vyjde. Moc bych chtěla. Docela mi to pomohlo. Začla jsem myslet na budoucnost a je to lepší...O tý práci napíšu víc až to bude nějak ukončený...abych to nezakřikla...
Zítra jdu na gyndu a tak jsem zvědavá co mi tam řekne... Určitě s dalším mimi počkáme po vyšetření...snad to bude dobrý, i když tady čtu, že i když máte výsledky ok, tak se to stejně stane...nic nenajdou a opakuje se to.

To je super s tou prací, teda hlavně to nezakřiknout :) a je dobře že myslíš dopředu nemá smysl koukat zpátky stejně už s tím nic nenaděláš a na nic stejně nepřijdeš. Tak se pěkně zotavuj a určitě dej vědět

No koukám že se mi to poslalo 2x :)

To je super s tou prací, teda hlavně to nezakřiknout :) a je dobře že myslíš dobpředu nemá smysl koukat zpátky stejně už s tím nic nenaděláš a na nic stejně nepřijdeš. Tak se pěkně zotavuj a určitě dej vědět

Máš pravdu, manžel je se mnou. Každou chvíli mi volá z práce, jak mi je. Říká mi, že spolu to zvládnem. Nějak mám pocit, že nás to i víc zblížilo. to už tenkrát v listopadu. Elišku,naše zlatíčko spíš rozmazluju...až si říkám, že dělám chybu. Pořád jí pusinkuju až mě někdy odstrkuje a říká že to stačí :D Asi si teď i víc uvědomuju jaký je to zázrak že jí máme, že tu je.

:h: Máš pravdu,děti jsou ten největší dar ,který můžeme mít :h: :h: :h: .Je to nepopsatelná láska, kterou prožíváš .Mísí se pocity strachu,něhy,lásky nedá se to ani popsat. :h: Musím se přiznat že mám 4 dětičky.Jsou to moje sluníčka,každý je osobnost ,který mě obohacuje každým dnem.Možná se divíš proč ještě blbnem?S manželem budeme ted v březnu 18let manželé.Máme krásné manželství i když to kolikrát bylo těžký.Ale naučili jsme spolu žít a za nic bych ho nevyměnila je to moje sluníčko :h: Poslední děcko jsme si adoptovali ve 2 letech a hrozně bych chtěla at zažije doma co je matěřství.At se cítí jako velká sestra, která bude pomáhat.Moc se těšila,tak věřím že jí tu možnost dáme :)

Teda čtyři dětičky, to je sluníček :) To je krásný!!! To tě teda obdivuju. Je krásný, když tu čtu, že i po takové době může být manželství krásný a že se lidi milujou. To je fakt krásný. Snad to u nás bude taky takový za takovou dobu.
Já byla před lety s kamarádkou u kartářky...byl to spontální nápad. Nějak na to nevěřím. Ale zarážející je,že mi řekla věci který se opravdu děli a dějí...Např, že první dítě bude těžké na výchovu, protože to bude silná osobnost, což Elí je. Ale je jinak rozumná, tak to zatím s ní jde...jen se bojím puberty :D Ona má svůj názor a nedá si ho vymluvit... nevím jak to popsat jaká je. A druhý že budou dvojčata a to že budou zlatíčka...
Tak jsem zvědavá jakto dopadne...teď to 2x nevyšlo, tak aby to pak nakonec fakt nebyli. :D Nejdřív jsem si říkala, jeje dvojčata ne. Jen to ne....dneska bych je brala všema deseti. Hlavně, že budou zdravá a donosím je. Zbytek je tak málo důležitý... Vždycky to nějak jde... Snad to vidím dobře. Ale určitě by jsme to zvládli.

už jako malá holka jsem chtěla velkou rodinu :s: Lidičky ,který nás znají tak nám fandí :) .Ale bohužel se setkávám s nepochopením a kolikrát se zlobou. :( Naučila jsem brát to tak ,že každý máme svůj názor a snažím se to brát tak,že to je jejich problém ne můj :) .Psala jsi ,že jsi byla u kartářky. Já taky a mohu říct že se vše vyplnilo :) .Byla jsem u astroložky ,která mi řekla že otěhotním ale vidí rozhodování.Ale miminko bude :dance: Dokonce jsem se dozvěděla, že si budem adoptovat její slova byla že někoho uděláme štastným a ono udělá nás :) ale to bylo dřív .Dvojčátek se neboj,když jseš hozená do vody musíš plavat :s: .Já měla starší děti po 1,5.a Menší jsou od sebe 0,5 :s: A co se týče manželství je moc důležité dokázat se vcítit do druhého a nevychovávat.ALE CO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VÁŽIT SI SAMA SEBE :h:

Já mám za sebou taky druhý. Při prvním jsem začala doma kolabovat kvůli ztrátě krve. Naštěstí tu byla moje mamka, že pohlídala dcerku a zavolala mi sanitu. Neschopenku mám napsanou od obvoďačky, tak k ní zajdu taky...v nemocnici mi řekli, že když jsem na tý neschopence tak že musím na gyndu do tří pracovních dnů. Jdu tam zítra... Jen si neumím představ, že mě pošlou teď do práce...Nevydržím nějak dlouho sedět ani stát. To pak cítím hrozný tlak... U nás v rodině nikdo nepotratil, tak jsem si nějak neuměla představit, že se mi to stane. Vím, že těch případů je hrozně moc... že to zažiju po druhý to už vůbec ne. Teď budem min půl roku čekat. Doktor mě chce poslat na nějaká vyšetření, tak až budou výsledky... nechci to riskovat po třetí, i když pak se to může stát znova. Ale snad už jsem si to vybrala.
Jak píšeš ty city...já nějak nedokážu na nic myslet. Sedím doma a mám prázdno v hlavě... Abych pravdu řekla, tak myšlenka na sex nepřipadá v uvahu...ale snad se to srovná. Drž se. Já se přiznávám, že jsem ráda, že v tom nejsem sama...pomáhá mi to.

Ahoj, tak to jsi na tom stejně jako já...já brečela taky ještě na sále,než zabrala narkoza. Břicho mě taky bolí a nějak pořád chodím dneska na velkou na wc. A to mě pak břicho bolí víc. Tak jak nejsem věřící tak se modlím. A je mi dost zima a to ležím pod peřinou a topení jede naplno. Tak nechápu. Napadá mě, že bych se možná zahřála ve vaně...ale bojím se lehnout si do vody, tak brzy po zákroku. Tak možná sprcha. My se teď snažit už nebudem. Asi tak rok nebo max půl roku chcem počkat, už jen proto, že mi dr říkal, že mě pošle na různý vyšetření. Tak radši až pak...nechci to už znovu zažít. Drž se, chce to jen čas. Všichni to tu píšou...Určitě je to pravda. Zvládneme to.

Do vany bych si určitě nelehala, nám to kladli při propouštění kladli na srdce - žádný styk, žádné koupání, jen sprchování!!tak to radši nedělej, je to kvůli zánětu.já ví, chce to čas, to je nejlepší lék.jsem s tím už smířená, nedalo se nic dělat, když se mimčo nevyvíjelo. bolí to, cítím prázdno, tak jsme se na to těšili.

Já vím, taky jsem si to tak říkala, že ta vana není dobrá... kvůli těm zánětům. Mě tady v nemocnici nikdo nic neřekl...jen že je teď šestinedělí a že mám jít na tu kontrolu...
Na mimi jsme se moc těšili, dokonce nám tu v baráku budou dělat lodžie a výtah v srpnu, což byl termín porodu a my bydlíme v sedmým patře, tak jsem se domluvila s rodiči že budu u nich. výtah se prý dělá tři týdny...tak jsem nechtěla funět s břichem po schodech. No a je to pryč. Tak do třetice to snad vyjde a dojdem do konce....

To je divný, že vám ve špitále nic neřekli, to přece musí,ne?? jj, taky jsme měli mít v srpnu termín porodu..musíme věřit, že příště to bude vše v naprotém pořádku a my se dočkáme toho uzlíčku. píšu to a ženou se mi slzy do očí..před chvlikou mi volal manžel, včera byl se mnou ještě doma, dnes šel už do práce.mě se vůbec nic nechce dělat, mám tady haldu žehlení, ale fakt se mi nechce.břicho mě teď nebolí, tak bych i mohla, ale. alespoň jsem dala péct meruňkový koláč, aby měl miláček co ke kafíčku. v pondělí už půjdu do práce, vzala jsem si na to 4 dny dovolené, tak snad to bude v práci dobrý. chci mezi lidi.a co ty, jak to muáš ty s prací?

Taky nejsem schopná nic dělat. Tak ležím a teď jsem se pustila do háčkování šály pro Elinku. Má červenou budnu a tak jí uháčkuju červenou šálu. Aby jí to ladilo. Jen jsem zvědavá jak to bude vypadat když to uháčkuju. Tak uvidím. S prací to mám divný...měla jsem se tam vrátit 19.12. to mi skončila rodičovská s Elí, ale to už jsem byla těhu, tak mi neschopenku napsala obvoďačka...mám jít na kontrolu až 27.1. Ale zajdu tam dřív. A protože můj zaměstnavatel už není...vzala to jiná firma a ta zrušila moje místo, tak stejně počítám s tím, že by mi dali výpověd pro nadbytečnost a nebo by mi nabídli jiný místo, ale za mnohem nižší plat, ...nevím proč ale nějak si to myslím, tak se koukám po jiný. Možná bych měla nárok na odstupný kdyby mě vyhodili oni, ale o ty peníze mi nejde...chci být hlavně v klidu, a tam v klidu člověk není nikdy. Nějak jsem změnila priority. Tak uvidím. Ale zatím jsme o tom s manželem nemluvili nějak pořádně...dojde k tomu asi o víkendu..zatím mi říká, že mám být v klidu a nemyslet na práci..

ty už máš holčičku? tak to je krásný:-))ta ti dělá určitě jen samou radost.u mě v práci o tom věděli, že jsem těhu a ví i amo to, jak to dopadlo a proč mám teď dovču. neschopenku jsem si na to brát nechtěla. doma bych se unudila a učekala, než přijde manžel z práce. a po konzultaci s dr mi říkala, že pár dnů by mělo stačit, kord, když nechci být doma, ale bývala by mi jí klidně napsala.

Mám doma už tříletou Elišku, teď začala chodit do školky. Moc se jí tam líbí. U mě práci věděli, že jsme takle dopadli v tom prvním případě. Protože to jsem jim volala, že už do práce po ukončení rodičovský s Elí nenastoupím, že chci druhý mimi a že to budem zkoušet a že věřím, že to vyjde co nejdřív. Otěhotněla jsem vlastně hned a to ještě před ukončením tý rodičovský. Tak jsem přešla rovnou na neschopenku. Teď budu řešit, jak to bude dál. Ale ráda bych práci změnila. Nechci se tam vrátit. Hodně se tam toho změnilo a to k horšímu. Chci mít klid, i když najdu práci kde nebudu mít takovou pozici jako jsem měla tenkrát tady...stejně mi tu funkci zrušili...nabídli by mi tam místo, ale za menší peníze..a nebo mi nejspíš dali výpověď pro nadbytečnost...