jsem tak rozčilená
Ahoj holky, musím se vypsat z rozčilení! Ten můj chlap praštěnej, šel včera na oslavu narozenin. Řekl, že ještě neví, jak se dostane zpátky, ale že asi půjde pěšky (je to 11 km, ale co by neudělal proto, aby mohl pít...). V noci kolem jedný mi napsal SMS, že se ještě projde a jde domů. Za 1,5 hod. mu volám, kde je a co myslíte - on se přestěhoval do jiné hospody! Že by se uráčil aspoň napsat! Já tu trnu a on se skvěle baví! Ve čtyři ráno mu volám znovu a on už zase sedí jinde a vesele se baví...Domů přitáhl v půl sedmé ráno - opravdu pěšky. Prý to šel 2,5 hod. Když jsem mu vynadala, cítil se ještě dotčený - omlouvat se nemá za co a jak bych to prý chtěla udělat, když fakt neví, kdy skončí...No nezabili byste ho? Situace se s obměnami opakuje už několik let a stejně je furt jak pitomej! :00: V ty 4 hod. jsem mu napsala, že bych byla ráda, aby dnes hlídal Elišku (9 týdnů), že bych se taky ráda vyspala...Teď si spokojeně chrupe v posteli a já mám chuť ho udusit polštářem! :^O^: Dítě něčemu naučit můžeš, ale dospělýho fakt nepřevychováš! :00: Ale tomu hlídání se nevyhne - taky potřebuju načerpat energii. Péče o celý den křičícího mimíse vyčerpá kolikrát víc, než směna v práci...No, nemám pravdu? :a: