Samota

Ahojte ... potřebovala bych se vypovídat.. dnes od nás odešel přitel.. máme 8 měsíční Andulku. Vztah poslední dobou za nic nestál pořád jsem se hádali a myslím že jemu pořád nedošlo že už se to nemůže točit jen kolem něho a že si nemůže dělat co chce. I j sem to sama chtěla, ale nějak z toho odvázaná nejsem...když kouknu na malou tak hned brečím. chtěla jsem pro ni život v úplné rodině, ale nějak se to nevyvedlo. Mě mamka umřel když jsem byla malá a ta´TKA před 6 lety. Mám sestru ale ta má sůj život.... kamarádky taky..Je ií z toho hrozně... ani nevím jak to budu zvládat...teď měl mít dovolenou a měli jsem naplánovaný výlety.. tak jsem se těšila, že vypadnu z toho steeotypu,z kterého mi už hrabe a ono nic, poněvadž nemám auto.. to bylo jeho..a nejhorší je že se začínam obviňovat... chtěla jsem to řešt přes poradnu ale pořd jsem to odkládala..a dopadlo to takhle.. a co je nejhorší, je to že jsem tak na něj naštvaná, že se mi nechce mu půjčovat malou.. vím že musím.. ale představa že bude u babičky se mi příčí...ona není špatná, jen nedodržuje ten režim co má malá ona říká dyť je šťastní a spokojená.. ona nepotřebuje spát či jíst..a tak. chytrá babka.. a on se jen přidá, když teď nebude ovlivněnej mnou.. tuhle mi řekl, že ho nebaví koukat na ty její obličeje, když jedeme dom a ona ještě chce aby jsme tam byli. a když jsem se ho zeptala jak to tedy chce řešit, tak mi řekl že neví.. to je přeci jednoduché ..vykašlu se na to co si ona myslí, provotní je dcera...a nějak se na to netvářil.. je mi mizerně, ani se mi a to nechce myslet.. něco málo jsem ze sebe dostala.. a únava mě přepadla.. jdu to zaspat