Nemocnice Bohunice - porod, odd. šestinedělí

Ahojky,
tak jsem 15. den po porodu doma a musím se svěřit se svými zkušenostmi s Bohunickou porodnicí. Na 1. příjem jsem přijela s předstihem a měla jsem podle ultrazvuku malé bolesti, tak mě poslali domů s tím, že mi dali čípky, po kterých měli bolesti na noc ustat.. No čípky bohužel nepomohli a další večer jsem s bolestmi probděla, až k ránu jsem měla pocit, že už mě domů znovu nepošlou, a taky že ano, už si mě na přijmu nechali. Sestřička mě uvítala slovy: "My jsme na vás mysleli, jestli jste už náhodou neporodila." To mě trošku vyvedlo z míry, šli jsme s mamčou (byla u porodu) k porodním boxům, a proto, že byly 3 volné, nabídli nám, ať si vybereme, brali jsme první, u kterého jsme zrovna stáli. Sestřička nám ukázala co a jak můžeme používat a řekla, co se bude dít, já si 1. dobu porodní proskákala na balóně, 2. dobu už mi musela propíchnout obaly, aby mi odtekla plodová voda, protože jsem se rychle otvírala, ale plodovka ještě nechtěla odtéct, pak začali horší bolesti. Sestřička více monitorovala miminko tak jako při poradnách, jen jsem ležela na porodním lůžku. Přestože mi nabízeli, ať si udělám jakoukoliv polohu, která mi bude vyhovovat, zůstala jsem už ležet, tak mi bylo nejlíp. Bolesti se stupňovali, pak mi vysvětlila, jak mám tlačit, což se moc neslučovalo s teoriemi tlačení při nácviku v kurzech, ale byla jsem ráda, že mi někdo doslova říká, co mám dělat, byla jsem totiž po těch dvou předchozích dnech, co jsem se kvůli poslíčkům nevyspala, strašně unavená... To už byla u porodu i mladá a sympatická pí doktorka. Samotný porod trval celkem dlouho a už měli ke konci o malou strach, takže mě podporovali, jak mohli, především máma, které jsem nemilosrdně drtila ruku. Nástřih jsem nechtěla,ale po té námaze jsem měla pocit, aby byla malá co nejrychleji venku - bála jsem se o ni, i když srdíčko jí bilo krásně, proto jsem s nástřihem souhlasila. Jak mě nastřihli, byla malá venku. Já jsem teda nástřih cítila - pěkně to zaštípalo, hned mi položili malou na bříško a já se rozplakala, byl to ten nejkrásnější okamžik v mým životě... :) Následovalo píchnutí oxytocinu a vypuzení placenty, šití - nepříjemná věc, to taky proběhlo v pořádku, a protože jsem byla unavená, malou držela v náručí babička.. Po porodu jsem totiž musela zůstat ještě dvě hodinky na lůžku. Můžu říct, že personál byl maximálně příjemný a vlídný.

Na oddělení šestinedělí mě přivezli do sedmého patra na pokoj č.7, malou mi přivezli asi po hodince, tak jsem to chtěla, abych si trošku odpočala, bohužel byli zrovna návštěvy, takže se spát nedalo... Spolubydla byli fajn, byli jsme na pokoji tři, jedna odcházela už ten den - měla mimčo na fotu (kvůli žloutence), té druhé mimčo odvezli večer, od té doby jsem měla pocit, že mi malou každou chvíli odvezou na foto taky - nebylo mi proto nejlíp, když jsem viděla sousedku jak se kvůli tomu trápí. Ráno přivezli další novou mamču, rodila ve stejný den, ale protože ztratila u porodu moc krve, ještě si jí tam nechali... Tady byl personál různý, jak mi dovezli malou, vychrlili na mě spoustu informací naráz a já nebyla schopná to vše po té námaze pojmout... Samozřejmě další den ráno jsem byla okřiknuta, že ji málo mažu, proto jí popraská kůže dokrve, tak jsem se vyděsila, že jsem jí od té chvíle mazala pořád.. V těchto chvílích jsem byla ráda, že spolubydlící mám, dalo se s nimi lecco probrat, prodrbat personál, poradit si navzájem a pohlídat si mrňata.. Měla jsem štěstí, že malá byla šikovná, pila hned a přisávala se dobře, spolubydla měla s kojením problémy kvůli vpáčené bradavce, bylo mi jí líto, malej jí pořád křičel, proto jsme se taky v noci moc nevyspali. Jinak byl personál v pohodě, hlavně dětské doktorky, ty by se kvůli mimčům i spřetrhali. Vizity taky v pohodě, starali se jak mohli, ptali se, jak nám je, nejhorší z personálu byli paní, co nám nosili jídlo, když neměli zrovna náladu a pár z dětských sester.. Věci, co jsem měla na šestinedělí mi podle seznamu nestačili, takže mi máma co den, nosila při návštěvách vložky, plíny, dobroty, pití, apod., 4 dny+ den po porodu je totiž docela dlouhá doba... Za tu dobu prošlo naším pokojem snad milion lidí - každý den se totiž přijde podívat na mimča a na maminky min. 20 doktorů od šesti od rána až do desíti do večera, tohle moc dobře vymyšlené není, dveře pokaždé vylítly jak při uragánu a v tu ránu jsme byli všichni vzhůru. Jinak si na nic stěžovat nemůžu, sprcha a záchod na pokoji byl max. luxus, snad trošku víc místa v pokoji by neškodilo, malinko jsme se tam boxovali, ale asi se snažili při přestavbě ušetřit každý cm, když jsem odcházela, už čekalo na postel hned několik maminek...

Můžu ale s klidem říct, že jsem si Bohunice vybrala opravdu dobře, na moje očekávání, proběhlo vše líp, než jak jsem si to představovala.. Bohunice tak mohu jen doporučit!!! :)