Potřebuji upřímný názor...díky

Ahojky,na tento web chodím už docela dlouho, ovšem teprve nyní jsem se zaregistrovala. Většinou zde hledám rady co se týče ohledně dětí, ale dnes bych potřebovala poradit já.
Popíšu trochu zkráceně svou životní situaci. S přítelem máme skoro 2letého syna (23 měsíců). Na dnešní dobu jsem ho porodila poměrně v brzkém věku a to v 18 letech. Maturitu jsem stihla udělat uplně v pohodě. Na konci září nyní nastupuji na VŠE v Praze, na kombinovanou formu studia (dálkové), a přítel by chtěl ještě jedno dítě....mě je teď 20 let, nebráním se tomu, ale nevím jestli bych vše zvládala, hlavně tu vysokou chci určitě dodělat a to minimálně na bakaláře, ale chtěla bych pak jít ještě na navazující magisterské studium. Nejsem si jistá zda se to dá zvládnout s dvěmi takhle malými dětmi. Máte s tím někdo své zkušenosti??? Byla bych moc ráda kdyby jste se o ně podělili.
Další problém je, ten, že mám trochu strach z lidí, jak by na to asi koukali, uplně slyším ty řeči: je jí dvacet a už čeká druhý dětcko, takhle mladá, to si nemůžou dát pozor. apodobné žvásty. Všichni budou říkat, že umím jen rodit děti, abych nemusela makat atd. Když to nebudou říkat, budou si to alespoň myslet...já vím, že mi je po lidech prd, ale trochu mi to vadí. Ani nevím jak by se na to tvářila má rodina ani z prvního těhotenství nebyli nadšení (nebylo tedy ani plánované), tak nevím jak by se tvářili, že takhle brzy čekáme druhé. Tobiáška, tedy moji rodiče bezmezně milují, to jo, ale nevím jak by to vzali až bych jim řekla, že čekáme druhé.
Navíc mé sestře před měsícem zemřelo mimčo když byla v 9 měscíci. Bylo by mi trapné před ní přestoupit a říct, že jsem těhotná.
A další věc, máme se teď stěhovat do bytu 2+1 (je to dost malý byt). Tak ani nevím jak bychom se tam naskládali).
A navíc jak to zvládáte vy maminky, které máte děti takhle docela brzo po sobě?????

Děkuji za Vaše rady a názory.

Pá Barča