Tak a je to...

ahoj:) tak tohle me fakt pobavilo:) kdyz jsem zjistila, ze jsem tehotna, rozhodilo me to tak, ze jsem sla zvracet (ackoliv jsem pak cele tu nezvracela...) nevedela jsem, jestli je to dobre nebo ne - ackoliv je mi 30, nechtelo se mi z prace, tu jsem milovala - ackoliv jsem si dite vzdycky prala... pak mi jednou rekli, ze asi v tu chvili mit dite nemuzu (ackoliv jsme se s pritelem zrovna rozhodli , ze do toho pujdeme...) kdyz se to po pul roce podarilo, byla jsem z toho v jiz zminenem soku:)))) kdyz se maly narodil, byla jsem totalne mimo.. potkalo nas spousta ne moc prijemnych veci a ja si rikala, ze to proste doma nevydrzim a musim do prace - pritel uz byl tak svolny, ze zustane doma s malym a ja se pujdu proste uklidit zpatky mezi lidi a na materske by zustal on. vydrzela jsem. kdyz bylo malemu 6mes, najednou se mi zacalo zdat, ze je s nim sranda a vlastne stoji za to byt s nim doma - ackoliv je to proste fakt nekdy na palici. nejsem takova ta matka, co si s ostatnima vyklada o plinkach, chodi do detskych center a setkava se jen s maminkama a jejich ratolestma, aby si zazpivali pisnicky a rekli nejaky basnicky:) na to jsem nikdy nebyla a asi nebudu. miluju lidi a spolecnost, takze i hodinovy nakup s vozikem mezi regalama pro me byl totalni relax:)) ale jak uz jsem napsala, od 6mes malyho se to najednou zmenilo. uz nerval cely den, uz jsme meli ekzemy pod kontrolou, uz ho nemusim kvuli blinkani prevlikat kazdou pulhodinu. uz se na me smeje, leze po mne, taha me za vlasy, protoze si chce hrat, se mnou....:) ted (je mu 9mes) to pro me zacina mit vsechno smysl. vim, ze si tim asi projdou vsechny mamy. nektery se mamou uz narodej, nektery se to musej - jako ja - ucit - :) drive, kdyz jsem videla dite, klidne jsem si s nim hrala, rikala jsem si, jak je to super, ale taky bylo super ty deti zase vratit:)))ted jsem mama na plny uvazek. do prace bych se obcas zase vratila, mezi lidi chodim i s malym, protoze zacal byt opravdu zlaticko:) miluju ho tak, ze bych za nej dala zivot.... ale holt mi to proste vsechno trvalo asi nejak dyl:) tak drzim palce po porodu. a kdybys nahodou nekdy mela pocit, ze uz nevis, kudy kam, ze je vsechno na h... tak si vzpomen na me. ono se to casem zmeni a upravi:) pa k.

Ahoj,naprosto Tě chápu,
jmenuju se Klára,je mi 24,příští rok mě čekají státnice a jsem v 17.týdnu...konečně vidím někoho,kdo může pochopit moji občasnou náladu že je všechno na h....,že vlastně ani nevím,jestli to chci,pak zase brečím,že vlastně jo a když se pak přítel vrátí v 5 ráno opilý na krupici,normálně mu závidím....
Nerva chytám každej den a to nejen z paní a pánů v supermarketech,ale taky v MHD,ať už kvůli jejich pohledům,když si nedejbože sednu,nebo smradu,kterej se z mnoha lidí line :)
Nakonec usoudím,že snad bude dobře, že to všechno zvládnu, třeba právě proto,že mám realistický pohled na svět a nežiju v růžovým oparu ;)

Velice hezké ;) jelikož mám tchýni s tchánem v jednom bytě, tak mi věř, že bych si toho panáka občas taky dala. Jsem od začátku těhu na neschopence, světe div se, ve zdraví jsem vydržela do 37. tt :€Ss€: tak ať nálady přečkáš taky! Ono nějak bude....a taky, mám trpělivého přítele, je mi velkou oporou. Jinak bych už ležela někde v Bohnicích :€Ss€:

V tom začátku se taky vidím, já a děti - šílená představa, taky jsem se opravdu dlouho bránila a oddalovala jak mohla. Pomyšlení na děti...ani náhodou, mé kámošky byly posedlé miminkama a snažily se o početí, což mělo opačný efekt. Věděla jsem, že mě do toho musí tak nějak dostrkat přítel, aby si ta má hlava nebrala tu odpovědnost tak vážně, že za to mohu já. Naštěstí to přítel vyřešil za mě a díky tomu jsem ráda, že to tak dopadlo a jsem klidnější, než kdybych ho "uháněla" ;-) Po 2 měsících se objevily // čárky, ale to je asi pravidlo - kdo se nesnaží a nechá to náhodě ... Můj doktor se také divil jak to bylo rychlé, protože v mém věku je to většinou problém (35 let) Jsem teprve na začátku těh. a tak doufám, že tu situaci zvládnu ;-)

Ahojky, tak hlavne gratuluju jak k mimi tak ke svatbe :D clanek me pobavil :)
ja teda nemela taky zadne nevolnosti a ani neznam zadny nalady - nastvani,ani plac nic :D tehu si uzivam ale zmenu nalad vubec nepocituju mozna to jeste prijde,ke konci, ted sem 32tt :D

:s: :///: :s: :///: :-DDD tak teď umírám smíchy ...jako bych četla článek psanej sama od sebe :-DD koukám máme stejnou povahu, a panáka bych sakra dala ..a to ještě hooodně dlouho nic a o cigáru ani nemluvim ...vždycky mě ta představa honí ve snu, když spím...skoro každým druhy snu je jako vedleší děj moje snaha si konečně vychutnat krátkou stratku,ale nakonec mi to někdo překazí a nebo když už si mám konečně teda potáhnout, tak se probudim :-D :-D Pak se tomu vždycky směju ... ale přesně jak píšeš, představa toho prcka ve mně hned zažene veškeré nekalé chutě :-) Tak držím pěsti a no stress, hlavně hodně zdravíí a vše ať je v poho :€O: :a: :D

:€): jsi mě pobavila :a: a gratuluju k mimču!