Strašně to bolí

Ahoj holky, rozhodla jsem se vám napsat i když mě to stojí dost sil, ale chci se s vámi o to vše podělit. V neděli odpoledne jsem si všimla, že malej nějak málo kope, říkala jsem si, že asi spinká, ale když už bylo večer začala jsem být nesvá, snažila jsem se ho poštuchovat jak to dělala sestřička na ultrazvuku a stále nic. Pak mi partner mazal bříško a to vždy malej kopal jak o život a ted nic. Proto jsme jeli raději do nemocnice na vyšetření. Udělali mi monitoring a to sestřička říkala že mají asi špatný přístroj, tak přivezli jiný a pak ještě ultrazvuk, pak přišel doktor, koukal na to a řekl nám, že má pro náš špatnou zprávu, ale že miminko v současné době nežije. Stále jsem tomu nechtěla věřit až do té doby kdy mě vzali na sál a začli vyvolávat umělý porod. Malej se narodil ve 4.20, vážil 1450g a 40cm ale nežil, vypadal úplně normálně, my jsme ho s partnerem který byl celou dobu u mě nechtěli vidět, ale sestřička říkala, že nebyl uškrcený o pupeční šnůru ani nebyl modrý jen mu netlouklo srdíčko a nedýchal. Ptali se nás jestli dáme souhlas k pitvě, aby se zjistila příčna, tak jsme dali, ale prý na to nemusejí ani přijít. Dostali jsme papír s kterým si máme zajít na pohřební službu a nechat si ho pohřbít. Normálně dostal jméńo i příjmení. Je nám z toho oboum hrozně, byli jsme ve 30 týdnu a je vše pryč. Ted mám šesti nedělí dostala jsem prášky na zástavu tvorby mléka a taky na uklidnění. Porod docela šel, protože mi řekli, že mě nechtějí trápit tak jsem dostala epidural, ale stejně bolesti přišly, ani jsem necítila nastřižení až pak šití. Byli na nás hodní, převezli mě na gynekologii abych nebyla mezi maminkama s dětmi a dali mě samotnou na pokoj, kde mohl být i partner celou dobu se mnou i přes noc. Ted jsme doma a snažíme se žít dál, stále si říkám, že až to vše přebolí, tak zkusíme mít další, i sestřička nám to říkala, že se těší že se tam brzy potkáme zas a že jsme byli stateční.