Druhé dítě a samoživitelka?

25.05.2016

Milé maminky, těhulky a snažilky.

Premýšlím o zásadním životním kroku a chtěla bych na to slyšet (relativně objektivní) názor lidí, kteří mě neznají.

Mám jedno dítko, za rok už půjde do školy. Jsem úplně sama, žádný otec ani partner se za těch 5 let neobjevil a upřímně už jsem to i vzdala. Sama jsem jedináček a je to pro mě docela naprd, takže jsem nikdy jedináčka mít nechtěla. Jenže čas letí, dítko roste a pořád je jedináček. Uvažuju o možnosti si pořídit druhé dítě 'bez otce'. Teď je náš život ve fázi, kdy dítko silně vyžaduje pozornost a parťáka a cítím, že se sourozencem by bylo spokojenější. Jenže do budoucna nemůžu počítat s jakoukoliv pomocí od mojí rodiny. Teď jsem navíc půl roku bez práce a finančně jsme na tom skoro jako když jsem do práce chodila. Finančně na tom nejsme úplně nejlíp, ale žijeme si relativně dobře a nemáme dluhy.

Jestli jste to dočetli až sem, určitě si teď klepete na čelo, že nejsem normální. Ale najde se tu někdo, kdo v celém tomhle nesmyslu vidí i trochu logiky? Kdo by třeba i pochopil, nad čím teď skutečně uvažuju? Nebo třeba je tu maminka, která si něčím podobným i prošla a byla by ochotná povyprávět, jak to zvládala a zvládá? Budu ráda za jakýkoliv názor, ačkoliv si uvědomuju, že mi nejspíš jen jaší v hlavě. Na druhou stranu mám nutkavej pocit, že mi strašně rychle utíká čas.

Ahoj ráda bych Ti napsala svůj příběh.

První syn se my narodil v mých 24. S jeho tatínkem jsme spolu byli 6 let a zdálo se, že to bude navždy. Když měl malý 1,5 roku zjistila jsem, že má jinou slečnu. Asi jsem už byla stará:-). Pak jsem byla dlouho sama a už to vypadalo, že to tak zůstane. Pak sem po velmi krátké známosti zjistila, že jsem těhotná. No nic jsem si řekla uvidíme jak se k tomu budoucí tatínek postaví. Docela to šlo začali jsme spolu bydlet starší syn zrovna nastupoval do školy. Já dodělávala dálkově vysokou a všechno šlapalo. Jenže jak už to někdy je nic netrvá věčně. Druhý syn se narodil skoro přesně po 7 letech od prvního mě bylo 31 a z partnera se vyklubal pěkný tyran. Zakazoval my vidět rodiče, kamarádky po té i mazlit se ze starším synem. Přišly urážky a nadávky. Starší syn se začal z toho všeho počůrávat ve škole se zhoršil. No prostě jsem byla bezradná :-( Mladší kluk neměl ani rok, když přišla první facka a pak druhá. A tatínek už letěl zpátky kam patří. Najednou jsem byla sama na mateřské s dvěma kluky a co dál. Bylo to těžké, ale dá se to zvládnout. Vždyť hlavní je, aby děti děti byly šťastné. Chvilku trvalo než jsem vyřídila všechny přídavky a příspěvky, ale ty moje kluky my už nikdo nevezme. Už jsem nevěřila v lásku a ani jsem nikoho nechtěla. Ale jak to bývá kdo nehledá taky najde. Teď se budu brzy vdávat, potkala jsem muže, který oba kluky miluje a pečuje o nás. Navíc čekáme další miminko:-) Nikdy jsem nelitovala, že jsem byla sama na dvě děti. A než žít s nějakým blbečkem to radši budu sama.

Takže za mě pokud se cítíš na to milovat dalšího človíčka neboj se zvládnout se to dá. A co se týká toho s kým to dítě budeš mít je jen tvoje věc. Samozřejmě otec má svá práva, ale znám pár maminek co také vychovávají děti s otcem neznámým a vím, že to je jen kolonka v rodném listě.

 

In reply to by Kacababa

Děkuju za Tvůj příběh. Mrzí mě, čím sis musela projít. Ale z Tvého psaní zníš šťastně, očividně už je to za Tebou ;-) Jasný, že všechno se dá zvládnout, ale mám pocit, že jinak to jde, když prostě musíš a nebo když máš na vybranou. Já ačkoliv miminko strašně moc chci, rozhodla jsem se to ještě aspoň na čas odložit. Jen by mě zajímalo, jaký vztah mají mezi sebou Tví kluci, když je mezi nimi takový rozdíl? Mému prvňátku bude brzy 5, takže věkový rozdíl bude i tak minimálně 6 let ( spíš ale více).

In reply to by BlaznivkaPojasena

Ahoj omlouvám se, že my to tak trvalo s odpovědí. Byl teď trošku shon. Konec školy, svatba, dokončit baráček atd. :-) Ale jsem šťastná. Kluci jsou přesně o 7 let. A myslím, že mají pěkný vztah. Sice se občas hádají staršímu se nelíbí, když mu brácha bere jeho lego. Mladší se zase nechce dívat na pohádky s velkým bráchou. A tak různě, ale i přes občasné rozepře a hádky, na sebe nedají dopustit. Uvidíme co se stane, až se v září narodí sestřička. A na toho strašího přijde puberta :-) přeci jen už bude o 10 let. Měj se moc krásně

In reply to by BlaznivkaPojasena

Ahoj omlouvám se, že my to tak trvalo s odpovědí. Byl teď trošku shon. Konec školy, svatba, dokončit baráček atd. :-) Ale jsem šťastná. Kluci jsou přesně o 7 let. A myslím, že mají pěkný vztah. Sice se občas hádají staršímu se nelíbí, když mu brácha bere jeho lego. Mladší se zase nechce dívat na pohádky s velkým bráchou. A tak různě, ale i přes občasné rozepře a hádky, na sebe nedají dopustit. Uvidíme co se stane, až se v září narodí sestřička. A na toho strašího přijde puberta :-) přeci jen už bude o 10 let. Měj se moc krásně

Pečlivě jsem pročetla Vaše reakce a každá z nich má něco do sebe. Dost často se ptáte, jak bych otěhotněla. Řekněme, že stejně jako Vy, tedy po sexu s mužem. Rozhodně by to nebyl nikdo cizí, na druhou stranu by nejspíš nevěděl, že se už nechráním. Otěhotnět je z celé té myšlenky asi ta nejsnazší část. Co se týká tatínka, už jsem to docela vzdala. Když v dnešní době ani chlap o spoustu let starší než já nedokáže být zodpovědný nebo aspoň upřímný a milující, pak je to docela zásadní problém. Proto uvažuji o druhém dítku bez otce v RL. Co mě ale zásadně brzdí v tom, otěhotnět co nejdříve, jsou finance. Já sama jsem se nikdy neměla špatně, moje prvorozené dítko se taky nemá špatně. Příchodem druhého se to rozhodně změní. Ale jak moc? Co když to bude tak zásadní, že všichni skončíme třeba pod mostem (teď spíš přeháním, tak daleko by to moje okolí nejspíš zajít nenechalo a rozhodně já bych to do konce svých sil nedovolila)? Děsí mě to, že vůbec nevím, jak zásadní změna našeho života to bude. Teď mi ještě rodiče s prvňátkem pomáhají. Ale co když nakonec zavrhnou i to první? Třeba taky ne, ale člověk nikdy neví. Už teď pomáhají víc, než dost. 

V současné době je moje hlava silnější a rozum hlasitější než srdce (a taky strach je silná antikoncepce), takže druhé nejspíš nebude vůbec. Ale pořád slyším v sobě ten maličký hlásek, že jen jedno dítě jsem nikdy nechtěla a že prvňátko si sourozence taky strašně moc přeje... Trápí mě to.

In reply to by BlaznivkaPojasena

Možná je to drsné a je to podraz, ale pokud bys otěhotněla s nějakým mužem, tak co ho uvést do rodného listu jako otce dítěte (stejně se jednou bude dítě ptát, kdo to je - i ze zdravotních důvodů), a tím pádem požadovat alespoň minimální alimenty. Mé kamarádce platil přítel asi 4500,- Kč, ale i za to byla ráda, - lepší, než nic. Pak žádala o různé příspěvky-například na bydlení - jako matka samoživitelka.

Mnoho žen takhle přišlo do jiného stavu a oznámilo, že "antikoncepce selhala". je to podraz a já nejsem zastáncem takového chování, ale proč si za každou cenu hrát na hrdinku a vše platit sama. Otec by byl otcem dítěte tak jako tak!

In reply to by Keltka

Ne, do toho bych nešla. Peníze se vždycky hodí, ale ne vždycky to peklo stojí za to. Pokud bych se rozhodla pro dítě sama (bez vědomí otce), rozhodně bych ho do toho pak netahala. Pokud by sám měl zájem, nejsem proti, ale nutit chlapa za každou cenu nemá smysl...

In reply to by BlaznivkaPojasena

To je dobře, tak opravdu zkusit pak najít vhodného otce-partnera, to je asi nejlepší způsob a pro dítě i tebe asi nejlepší! Ať už psychicky, tak i finančně, apod..

Pokud by to nešlo, tak na netu jsou i dárci spermatu, apod., určitě se někdo najít dá-i ten, kdo si pak na dítě nedělá nároky. Pokud je nějaký vhodný partner, tak také-proč ne, ale tím pádem mu to tedy raději nesdělovat, jen mi to připadá vůči němu drsné.

In reply to by lucininenka

Jasně, nicméně několik známých to tak udělalo svému partnerovi, vysadily záměrně antikoncepci "Jéjej, miláčku, ona selhala!" A dítě bylo na světě. Myslím, že tohle by nebylo o nic lepší, ani horší. A pro dítě-mělo by být zabezpečené. Nejlepší by bylo najít partnera, který by dítě chtěl...

In reply to by Keltka

ano,je to hodně hnusné a drsné,ale dejme tomu,že teda máš partnera a dítě se ti takhle "povede".Dejme tomu,že holt ten partner tedy se s tím musí nějak vyrovnat.Ale... pokuď ani toho partnera nemám a stejně si dítě nechám udělat (je už jedno jestli s někým z "ulice" a nebo s nějakým kamarádem,se kterým se občas vyspím),tak je to teda kor humus a rozhodně bych neměla na to za ním pak ještě jít a žádat nějaké alimenty!!Být tím chlapem,tak bych to té dotyčné hodně rychle vysvětlila!!

asi bych si položila otázku, proč chci další dítko. píšeš, že sama jsi jedináček a nechceš aby tvoje dítě jedináčkem zůstalo a že potřebuje parťáka....kdybys teď otěhotněla, bude jeho parťák o šest/sedm let mladší....to nebude parťák, budeš mít doma dva "jedináčky".

finančně to bude určitě náročnější...čím budou děti starší, tím bude potřeba víc peněz...ale na druhou stranu, to už zase budeš práceschopná (děti v MŠ, ZŠ) a snad nějakou práci najdeš. 

logiku v tom moc nevidím, ale asi ti rozumim....prostě ještě jedno dítě. 

Ahoj :-D uprimne,ja osobne bych do toho nesla-asi bych vedome nechtela privadet dite na svet bez otce- hlavne kvuli diteti samotnemu.Na druhoj stranu mam ted dve kamaradky,co si udelaly druhe dite v prakticky rozpadlem vztahu,prave z duvodu veku a toho,ze chtely druhe dite. Ony by nemenily tu situaci,ja jsem trosku moralne proti ale je to jejich vec... zalezi taky na tom,kolik ti je,pokud to nen trosku jde,asi bych jeste chvili vyckala,pokud se opravdu nikdo neobjevi

Druha stranka veci je jak to planjjes fyzicky udelat myslim,ze chlapi si davaji dneska uz docrla pozor na takove situace :-D navic nevim jestli bxch riskovala nechraneny sex s nekym,koho neznam :-o

Držím palce a obdivuji odvahu k takovému životnímu rozhodnutí,ale určitě s ní souhlasím.Mám známou která má 2 děti,každé s jiným tatánkem,ale stejně na děti zůstala od začátku sama,jelikož vztah nevydržel.Musela se hodně uskromnit a po druhé mateřské nesehnala v oblasti účetnictví místo,jelikož musí brát ohled i na děti,tak začala uklízet paneláky.Ale myslím,že ničeho nelituje.A kolik je úplných rodin a tatínek stejně nefunguje.Já bych hlavně řešila,co s dítkem,kdyby se něco stalo se mnou.Teď jsem třeba osobně řešila,že jsem musela se synem do nemocnice a zůstat tam týden s ním a manžel mezitím hlídal druhé dítko,ale kdo by pohlídal dítko Tobě?Nechci starašit,ale třeba budeš mít rizikové těhotenství a nebo pak porod a kam dáš starší dítko?Pokud máš dobrou kamarádku,která by se Ti popřípadě postarala,tak není co řešit a taky je plno babiček,které mají hromadu volného času a chtěli by někomu pomoct s hlídáním,tak když Tvoje rodina není připravená Tě podpořit a pomoct,tak bych volila i tuto variantu.Každopádně za mě palec nahoru *wink* 

osobně bych do toho v takové situaci nešla,jestli budou od sebe děti 6 nebo 10 let to už je celkem jedno,budou to 2 jedináčci,zájmově budou každý někde jinde a třeba se za 2-3 roky objeví ten pravý,držím palce

Ahoj, tak určitě tě neodsoudím. Mám několik kamarádek, které přišly o svého životního partnera nebo i přítele a to si myslely, jak je dotyčný miluje a jak mají už "vystaráno", nakonec se z nich staly samoživitelky. Také znám případ, kdy si moje hodně dobrá kamarádka takto plánovitě "nechala udělat" druhé dítko. Nicméně má podporu aspoň ze strany své mámy-žije s ní ve větším bytě v paneláku a je velice skromná, nevadí jí, že děti mají obyčejné oblečení, nemají moderní vymoženosti, a tak dále. Přesto se o děti stará lépe, než mnozí, kteří jsou na tom finančně líp a se zázemím a s partnerem.

Teď k tvé otázce: ono strašně záleží na tom, kolik je ti let. A také, jak se cítíš a kolik je let tvému dítku. Z toho všeho by ti mělo vyjít, jestli do toho jít nebo ne. Například-je ti už přes 30, tedy nemáš zase tolik času, dítěti už byly 4 roky a víc-tedy věkový rozdíl mezi dětmi větší (na hraní pochopitelně lepší menší rozdíl) a za další - jak se cítíš-jestli se na druhé dítě budeš cítit ještě za 4,5 let, kdybys třeba někoho potkala.

Hodně také vidím háček ve tvé finanční situaci a v podpoře - píšeš, že nemáš z rodiny asi žádnou a také je otázkou, zda by ti dali rodičovskou dovolenou, když teď nepracuješ-měla bys na ní vůbec nárok? Jen pořízení druhého dítka hodně stojí. A jakým způsobem by sis "druhé dítě udělala?" dárcovstvím spermatu? nebo kamarád by se do tebe "udělal" ? to vše bys měla zvážit.

Jako první věc bych na tvém místě hledala JAKOUKOLI práci, třeba i uklízení na HPP, hlavně, abys měla stálý příjem a mohla druhé dítě finančně utáhnout a měla nárok na mateřskou i na rodičovský příspěvek. Jako druhý krok-zaregistrovat se na seznamku.ano, už to slyším "to nikdy nemůže vyjít, chodí tam jen úchyláci, apod.", třeba bys ale měla rychle štěstí někoho potkat, kdo by dítě také chtěl-třeba už i rozvedený nebo vdovec, či starší muž.

Jako další věc-dítě nemusí vyjít hned, první měsíc, tudíž pokud dítě plánuješ, tak změnit stravu, víc cvičit, prostě udělat něco pro to, aby to vyšlo, popřípadě zažádat o to dárcovství, apod., kamarádce to trvalo několik měsíců a nakonec to vyšlo.

V žádném případě tě nesoudím a naopak-pokud dítě chceš i sama, tak asi víš, co děláš. Je to možná trošku sobecké, vychovávat dítě sama, bez otce (pro dítě to není nejlepší), ale jak jsem psala už na začátku, tak žena může o partnera přijít i během vztahu-nic není jisté. Takže moc ti držím palce a ať se držíš postupných kroků,, které k tvému vysněnému životu povedou!

In reply to by Keltka

Děkuji za tvůj komentář *smile*  Vážně! Přesně něco takového jsem si potřebovala přečíst (myšleno skutečně v dobrém!). Jsem ještě relativně 'mladá' (ještě mi nebylo 30), ale mému dítku je už 5, v čemž asi vidím největší časovou tíseň. Co se týká rodiny, nemůžu říct, že by mě asi úplně zavrhli, ale ani teď to není ideální a nejspíš by to nepochopili, proto s jejich pomocí raději nepočítám. Jinak na seznamkách už nějaký ten rok jsem a zatím opravdu nic (jen ti úchyláci, atd.). Sama si tím krokem nejsem jistá, hlavně kvůli finanční stránce, protože nechci, aby děti strádaly. Pokud by to ale mělo znamenat, že se jen trochu uskromníme a půjde to... No je to obrovský krok, kterým si vůbec nejsem jistá. Technická stránka otěhotnění z toho je asi ten nejmenší problém...

In reply to by BlaznivkaPojasena

Ahoj, není zač. Sama píšeš, že si nejsi tím krokem jistá, tak přemýšlej srdcem, zkus se zeptat svého srdce, jestli je to opravdu to, po čem nejvíc toužíš a jestli jsi kvůli tomu schopná obětovat ostatní věci (čas, svobodu, práci, peníze, případn partnera-s jedním dítětem se asi hledá líp, než se dvěma dětmi). Hlavně i to, že děti nebudou mít vše, co mají ostatní děti (zvláště, když nemáš práci). Co se týče práci, vezmi opravdu cokoli, uvidíš, že tě to rychle posune dál a seznamku nezatracuj, jednou můžeš mít štěstí a mohla bys mít zrovna štěstí třeba za pár týdnů! Tak držím palce!

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky