Zamyšlení nad chlapy

Víte, čeho jsem tu všimla, jako na prvním fóru, kam nakukuju? Jak si tu stěžujete, že chlapi si chodí za svou zábavou a Vy na ně čekáte doma, protože jste těhu nebo protože ti Vaši chlapi nechtěj brát s sebou i Vás. Píšu tuhle myšlenku i kvůli sobě, protože je to částečně i můj případ a moc si nedovedu představit, jak to bude, až budu eventuelně na mateřské nebo neschopná pohybu s bříškem těsně před porodem. Už přemýšlím dýl, že o tom napíšu, jen se mi do toho nějak nejřív nechtělo. Ale teď ten příspěvek od kacenky.03 …

U nás to je tak, že přítel sice nechodí až tolik za zábavou, ale je prostě od rána do noci v práci. Ok, je živnostník, ale za tu dobu, co se známe neřekl snad ani jednou, že něco odřekne, aby mohl být se mnou. To jen slyším pořád musíš pochopit, že lidi chtějí mít tu koupelnu hotovou, už chtějí mít podlahy, nemůžu odříct tuhle zakázku, protože mi z ní pak půjdou další, potřebujeme peníze na to a na ono … Ale aby dělal od pondělí do pátku až do večera (domů chodí tak kolem 18-18:30 hod), k tomu sobota celá a většinou i část neděle? Sakriš, jak to dělají ostatní, když mají volné víkendy, jezdí na dovolenou a užívají si společného času. Kdybych to měla brát podle momentální situace - tak až bude mimi, tak snad ho už vůbec neuvidím, jak bude vydělávat prachy. Podotýkám, že i já mám slušný plat.

Jenže nejhorší je, že svým způsobem si žije svůj život (občas práci odřekne, aby mohl jít s kamarády na pivo) a já na něj jen jak trubka čekám. Nikdy sám nezačne s tématem, co budeme dělat o víkendu, to jen já pořád dolejzám a ptám se, jak to bude mít a stejně mi vždycky řekne, že ještě neví. Přijde mi, že neplánuje budoucnost - ani pro sebe, ani se mnou. Doma má všechno udělané, ukluzené, uvařené, protože když to neudělám já, tak bychom se utopili v nepořádku (matička si ho pěkně naučila, že chlapec doma nic nedělal) a ještě se pořád podřizuju tomu, jak se hodí jemu. Vím, že to není v pořádku, ale mně moje aktivitym prostě nebaví, když vím, že jsem ten čas mohla strávit s ním. To pak rovnou můžu žít sama a mít klid. :)

Teď jsem popsala hlavně ty špatné stránky, jasně, že jinak máme "spokojené soužití", ale tahle věc mě opravdu trápí, vlastně čím dál víc a nevím, jestli mě uklidňuje, že v tom nejsem sama.

Mají to ti chlapi zařízené, ráno se pak nečekaně aktivně sám od sebe přitulí a člověk hned na všechno zlé zapomene. :)