kojení - pocity, důvody

ahoj holky, dneska mě napadlo takové zajímavé téma a to vaše důvody proč kojíte i 3 roky některé, ale obecně proč kojíte.
Já mám 2 děti. první jsem kojila měsíc, protože mi to absolutně nešlo, bradavky mám vpáčené a u nás se to řešilo denně, Fakt denně mě chlap otravoval proč mi to nejde, že se nesnažím a taky nebyl den kdy ohledně toho nevolala tchýně a švagřice, takže výsledek byl že mi z toho skoro hrabalo tak jsem se na to vykašlala.
Druhé těhu jsem se kojení bála jak čert kříže, už jsem věděla jak zas rodina bude otravovat. Naštěstí jsem to nějak vybojovala do toho půl roku, ted sice ještě kojím, ale uvidím jak dlouho to ještě půjde, ale jde o to že když se s někým o tom bavím, tak já mluvím o kojení jako o nečem co absolvuju kvůli "úžasné" rodině a kvůli peněz za sunar a zbytek lidí co znám o tom mluví jako o zázraku a ta co nekojí je skoro vrah, přitom můj syn kojen pouhý měsíc je nejzdravější z celé jejich slavné rok kojené rodiny. Maj tolik alergií že se divím že ještě žijou.
Prostě vím že to zní jako největší sobeckost nebo nevím co, ale já si prostě neužívám tu blízskost mimča, ani ten pocit že odemě pije, nebo já nevím co bych to všechno měla cítit a štve mě a mrzí že to člověk ani nikde nemůže říct, protože se na mě hned každej dívá jak na nějakou krkavčí matku, přitom láska k dětem o kojení snad není.
Co vy a vaše důvody, názory?