zůstanu sama se dvěma opravdu malýma dětma- dnes to udělám a sbalím mu tašku.

Ahoj holky,
většinou sem píšu jen ohledně mých synků(1, 2,5), ale teď jsem situaci,kterou nemohu řešit s nikým.Tak to napíšu sem.snad pochopíte mé úvahy a myšlenkové pochody.
S partnerem jsme odm let, máme dvě dítka.
Posl. tři roky byli hooodně náročné.Když byli Jonáškovinecelé dva měsíce Martin se vážně naboural.Nehoda to bvyla naprosto šílená a měsíc jsme nevěděli, jestli přežije a jestli ano, diagnoza byla, inv,vozík.Já věděla, že s ním budu i kdyby nevím, co.
Ale stal se zázrak, dnes je jen o jedné francouské holi.Chodí do práce a je vzorný otec.
Já se k vůli němu přestěhovala k němu do Teplic, kde měl byt u rodičů v domě,Mají činžák.Do té doby jsme žili v podnájmu v Pze, kde jsem se narodila já.ale platit z mat. a inv.důchodu byt se nedalo.rátil, když bylo Jonáškovi 10m.Já lítala mezi Prahou , Teplicema a Kladrubama,Starala se o malýho i o velkýho, co to šlo a do toho zjistila, že jsem znovu těhu.

No a pak to přišlo, zjistila jsem, že zatím co já lítám, jak hadr na holi, on si užívá s nějakou spolupacientkou v rehab.ústavu.Ale tak nějak jsme to ustáli.
Říkala jsem si, že všude je něco.
Ale asi tak před třemi měsíci se změnil.Vždy byl hodně, pozorný, kontaktní a mě přiznám se, to bylo už nepříjemné.jsem hodně unavenáa jeho"dotírání"(omlouvám se za ten výraz)mi lezlo na nervy)

Asi před týdnem, jsem na něj uhodila.A on že spolu téměř nespíme, (což je pravda,) nemám sílu, a že on to potřebuje, a že jsem ho tak dlouho odstrkovala, že už na to semnou nemá ani chuť.
U něj opravdu divné.
dlouho jsme o tom mluvili, po všech stránkách si rozumíme, pravdam jsme každý hodně jiný, ale to nás k sobě táhne.
Jako otec je fantastický.Opravdu.
Jen, že.Já jsem tak nějak věděla, že to co říká, není úplná pravda a ač se mi ze sebe chtělo zvracet, koukla jsem se mu do tel.Nic intimního jsem nenašla, ale nějaká slečna, které píše, tam je,Myslím, že spolu nespí, ale to je jen otázka času.Semnou spát nechce.

A teď co.
My jsme se spolu domluvili, že se pokusíme k sobě najít znovu cestu.ale i když se snaží, já z něj cítím, že se mu do toho nechce dělá to jen kvůli dětem.

Ale tvrdil, že v tom nikdo není. a omyl.
Nevím, ja se zachovat, počkat a nechat ho "vyřádit", z čehož pravděpodobně zešílím a nebo sbalit věci a nechat ho jít.
Neumím si předstait jaké to bude, ale co mám dělat?????????
žijeme v domě jeho rodičů, ale teď jsme rekonstruovali a to z mých peněz.Na vlastná byt nemám a k mamce do phy se vrátit nechci.nechci ani, aby se o tom zatím dozvěděla, nerada bych ji přidělávala starosti.nejspíš by se sem rozjela, zbalila mě i kluky a jelo by se.Ale žije ještě s mojí babi a sestrama a to bychom se zbláznili všihcni.
Ale já raději zůstanu tady, líbí se mi tu.Jen jsem na Md ale práci mám v pze.
Martinovo rodiče by mě v tomhle bytě myslím nechali,jsou fajn.
Ale třeba potkávat ho, jak si sem vodí na návštěvu své nové partnerky.To nevím.
Neví, ž jsem se mu koukla do tel. a já musím vymyslet, ja to navléct.

Moc děkuji, že jste dočetli až do konce a snad je to srozumitlné, ptže přes slzy nevidím.