Osmiměsíční kontrola a moje nervy skoro nadranc

Tak jsme se vrátili z osmiměsíční poradny. Vážíme 7540g a měříme 68cm, takže jsme zase začli hezky přibírat:-) Taky nám dost chutná, jak jsem se tu již zmiňovala :s: Zrovna nám rostou zoubky nahoře, takže jsme řádně protivný a ne a ne se vyklubat, ty dole byli venku jedna dvě a tady ty nám asi dají pořádně zabrat }:) Jinak stále nelezeme, jen se pořád snažíme jít na všechny čtyři, občas tak i pár vteřinek zůstaneme, ale většinou se stejně hned zase rozplácneme jak placka :s: Nevím, Vitkorku to asi zatím moc nebaví a nejradš se zatím válí na bříšku. Doktorka nám říkala, že hodně dětí ještě v osmi měsících neleze, tak si s tím na chvíli zase přestanu lámat hlavu, snad se jednou dočkáme :°O°: :s: Museli jsme odložit druhé přeočkování Synflorixem - máme nachcípaného tátu, takže si vílet k doktorce zopákneme příští týden, dneska to tam Viktorka úplně celé prořvala (ale vyloženě proječela) a to jí nic nedělali. Holky já z ní už fakt za těch osm měsíců nemůžu. Když vidím tady ty vaše rozesmáté a spokojené červíky, tak je mi z toho fakt trochu smutno, Vitkorka většinu dne promrčí, spokojená je jen tehdy, když ji tahám po celým bytě a děláme s ní vyloženě kraviny - což mě celej den teda fakt nebaví. Nedokáže si hrát sama na dece, sama se taky moc nezabaví kdekoli, když si potřebuju třeba umýt nádobí, tak ji mám sebou v kuchyni a musím jí krmit křupkama, jinak by to prořvala, no a to jí taky za chvíli omrzí, takže já celej den kmitám a dělám všechno v děsným stresu, že to nestihnu a ona začne zase řvát :^O^: Jak se jednou rozeřve, tak s ní potom dvě tři hodiny nic není a musím ji mít pořád v rukách, což je fakt děs. Už jsem zkoušela pár dní ji sebou netahat a nechat ji chvíli řvát na dece třeba, ale to je o moje nervy - to se fakt nedá. Večer jsem vždycky zralá na chocholouška, jsem ráda za to, když příjde manžel domů a na chvíli si ji vezme - ale to mě zase nesmí Vikča vidět, jinak začne řvát a natahovat se po mě, takže taky naprd. No a o tom, když jsme někde na návštěvě tak ji musím tahat pořád v rukách už radši ani nepíšu. Je to fakt na nervy, jsem vděčná za každou chvilku kdy spí. Pořád doufám, že se to zlepší, ale zatím je to jen a jen horší, holky jak dlouho myslíte, že se tento "teror" dá vydržet? Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. Pozdravujem všechny červíky :ooo: a snad bude někdy líp :a: