Těhotenská deprese z přenášení

Už jsem z toho vážně hotová. První termín porodu jsem měla 21. dubna, druhý termín byl 27. 5., oba jsou pryč a nic se neděje. Když už to vypadá nadějně a objeví se pravidelné bolesti, tak nezesílí a postupně vymizí. A mě už mé těhotenství připadá jako nekonečný příběh. Každý den přenášení mě ubíjí. Přitom v neděli to na kontrole v porodnci vypadalo už velmi nadějně, pak mi i celý den tvrdlo pravidelně břicho, docela dost i bolel podbříšek, v noci jsem měla pravidelné bolesti po sedmi minutách, jenže ouha, zase to přešlo. A já mám fakt pocit, že budu těhotná snad věčně. V baráku už není ani co uklízet, navařeno mám jak pro rotu hladovějících vojáků, po schodech běhám pořád a nic. Už z toho začínám být vážně nešťastná. Vyvolávaný porod moc nechci, ale nakonec to bude asi to jediné, co mi zbývá. Už bych to naše zlatíčko chtěla držet v náručí, i za cenu sebevětší bolesti. Vážně už nevím co dělat, začíná mi z toho pomalu a jistě hrabat. Moc se omlouvám, ale musela jsem se vypsat, už je toho na mě prostě nějak moc.