Chtěla bych zase miminko...
Ahojte, přepadla mě taková melancholická nálada, a tak jsem si řekla, že vám napíšu. 26.1.2010 se nám s manželem narodila holčička Eliška, takže dnes má 10 týdnů. Je ještě malinká, já vím, a říkali jsme si s Jindrou (manžel), že druhé bude, až jak budeme bydlet ve svém (teď bydlíme s jeho rodiči, krásně spolu vycházíme, ale půjčku bychom teď nezvládli, tak nemůžeme stavět, proto bych za tři roky chtěla jít pracovat, abych měla z čeho s Jindrou splácet hypotéku... a pak bychom začali stavět a pak to druhé miminko)... jenže mě občas napadne, že až půjde Eliška (drobek) do školky a najdu si práci, že pak budu chtít druhé mimi teda a budu muset práci zase opustit... Ale zase tu nechci být s tchýňkou a tchánem o 3 roky dýl, i když jsou fakt skvělí, prostě není nad svůj klid a soukromí... nezbyde mi nic jiného než počkat a jít pracovat a pak až miminko. No jo, tyhle nálady nemám ráda. Kdo dočetl až sem, tomu děkuji, že ho můj problém zajímal...
Všem vám moc děkuji za příspěvky, hodně mi to pomohlo uriovnat si to v hlavě... :-) a kdyby mě zase ta nálada přepadla, přečtu si znovu vaše příspěvky a bude zase dobře :-) VŠICHNI se moc opatrujte a hodně štěstí s droběčkama. Ivča
ahojky, takhle brzy jsem tyhle nálady mela taky, uz v sestinedeli jsme planovala další....ale to je tim ze jste nevis co te ceka:) ja mam tedka 21 mesicni holčičku a jsem v 8.tt a mám z toho i tak hruzu ze je to moc brzy za sebou a ze osidim jak sebe tak i Natálku o ten cas co jsme jenom a jenom spolu...ted mi je blbe a nemuzu se ji tolik venovat a blbe to nesu:(((urcite si uzivej to prvni dokud muzes...
Ahojky, předně ti chci napsat aby ses nebála, miminko přijde dřív nebo později a ty budeš mít s Eliškou ještě tolik radostí a starostí, že ti to uteče rychleji než si myslíš. Já to mám podobně. My sice bydlíme ve svém, ale na byt máme hypotéku, která je teď při mateřské fakt hodně vysoká, žijeme z přítelova platu a přestože bychom chtěli druhé miminko, tak to zatím nejde. Mám mateřskou na 3 roky, tak potom půjdu ještě tak na 1-2 roky pracovat a pak se snad dočkám.. musíme se trochu finančně postavit zase na nohy. Nějaký čas potom co se malý narodil, a viděla jsem jak na tom jsme najednou finančně bledě, tak jsem se začla bát toho že si druhé mimi nebudeme moct dovolit a měla jsem z toho taky trochu depku.. ale jak miminko roste, tak vyžaduje víc a víc pozornosti, je s ním větší legrace, a dneska (bude mu 16 měsíců) mě natolik zaměstnává, že jsem ráda že zatím druhé mimi nečekáme a můžu se mu věnovat na 100%. No a za 2, 3 nebo 4 roky bude jiná situace a pořídíme mu ještě sestřičku/bratříčka. Ono to uteče jako voda! :-) Tak hlavu vzhůru maminko, a užívej si to s malou naplno :-)
Tenhle pocit znám.Chtěla sem taky hned druhý. Když mě vezli z porodního sálu na šestinedělí, tak si dělali legraci - a za rok pro druhý?.... A já řekla že klidně. Jenže mi osud nepřál. :€\€: Měla sem manžela a krásnej byt, ale manžel jednou přišel, že se chce rozvést. Takže byt sme prodali a já šla k rodičum. Teď se mi to štěstí ale povedlo. :\x: Mám 7-letou holčinu a 14denního chlapečka a sem moc šťastná. :girl: Adélka je dobrá chůvička a malej je moc hodnej. :cc): A velkej mi moc pomáhá a já mám pocit jako bych byla do něj znova zamilovaná.... :€s€:
In reply to Tenhle pocit znám.Chtěla by H.a.n.n.y-
Možná, že je takovejhle odstup sourozenců od sebe docela dobrej, ještě pak když je první holčina. To pak umí i hezky pomáhat. :dance:
Ahoj, já se nejdřív skoro lekla, že máš doma 10ti týdenní holčičku a už bys skočila na další miminko :-). No ale pokud je to tak jak píšeš, tak myslím, že tyhle nálady máme každá. Prostě peníze, práci, mateřství, bydlení...to řešíme všichni a málo kdo to má tak ideální, že na tohle myslet nemusí. Já jsem takový ten blázen, co nakonec poslechne srdce :-). S manželem jsme si pořídili první miminko do podnájmu a přesně v době, kdy já šla na mateřskou jsme si zařídili obrovskou hypotéku a začli stavět dům...teď konečně budeme přes léto finišovat se stavěním, o to víc se ale budeme muset s manželem zapojit do stavění fyzicky i my a já přitom začla myslet na další miminko. Manža se smál, prosil mě, abych ještě aspoň přes to stavění vydržela, že potřebuje pomoct...ale zná mě a jak mě to jednou popadne, tak se stupňuje tak moc, že ho stejně ukecám :-). Držím pěsti, aby to tobě vyšlo tak, jak to pro vás bude nejlepší. :a:





















