chlapy ....
ahoj tetky, chci se vypovídat, vylít dušičku ... je hrozně složité se s tím mým problémem někomu vypovídat, je to moc složité, tak jdu sem, nezlobte se. Založila jsem si raději nový účet, protože mě pod původním nickem některé znáte .. Chci se vypovídat raději anonymně ..
Začnu od začátku - je mi 23 let, mám manžela,je o 11 let starší, známe se přes 5 let, v roce 2008 jsme se vzali a nyní máme 1,5 starého kloučka. Byla jsem do něho opravdu moc a moc zamilovaná, úplně jsem ho žrala .. :-) a přehlížela jsem spoustu jeho špatných vlastností. Všichni ostatní v mém okolí ty chyby viděli, ale já ho neustále omlouvala, nechtěla jsem to vidět .. Měla jsem nandané opravdu silné růžové brýle .. Máme spolu krásný byteček, na který jsem pyšná, vybudovali jsme si tady všechno sami :-) ale ... ty hooodně silné brýle mi spadli, všechno nyní vidím reálně :-( Můj manžel mě má možná nejspíš rád, ale rozhodně mě nemiluje. Bere mě jako samozřejmost - hospodyňku, která mu doma uvaří, vypere, vyžehlí, uklidí, vychová mu syna ... Ale nedokáže se do mne vůbec vcítit, žije jen sám pro sebe a už si zvykl na to, že já ho obskakuju .. Nemám od něj žádnou něhu, žádné city od něj necítím, žijeme vedle sebe jako sourozenci .. Nedokáže mi připravit sebemenší překvapení, žádné dárky, žádné pohlazení, ani sladká slůvka, nedává mi žádné květiny, nechodíme na procházky, do restaurace, do kina, nikam , je strašně moc chladnej .. a já to 5 let neviděla !! Já sama sobě nerozumím, jak jsem mohla takhle dlouho žít?? On tvrdí, že je v našem vztahu spokojený ... jemu to totiž takhle vyhovuje. Totálně chladný vztah .. Jsme jak manželé po 40letech a ne po 2 letech .. Ani ten sex není to pravé, jemu to stačí jednou za 14dní, i to je kolikrát na něho moc často, a já bych se milovala snad pořád ... :-) Potřebuji cíti lásku, něhu, pohlazení, pomazlení. Nejsem náročná, mě stačí fakticky málo ... Dokázala jsem takto žít 5 let, takže fakt mi stačí málo ke spokojenosti. On se se mnou ani nikdy nelíbal. Už mockrát jsem s ním o tom mluvila, řekla jsem mu, co mi schází, co mi vadí, co potřebuji ... Ale řekl mi, že na to prostě není. A že sleduji moc telenovely ... Vždy po takovém rozhovoru se na chvíli změní, snaží se, ale není to ono - já cítím, že to není od srdíčka, že to on necítí ... On mě nejspíše chce, nechce mne ztratit, ale nedokáže mi dát to, co já potřebuji ... Už mi od něj srdíčko odchází, nejsem s ním šťastná, už mi na něm vadí spoustu much, ale snažím se mu to nedávat najevo, nsažím se náš vztah udržet, nějak ho oživit, laskat ho atd ... ale vše bez úspěchu .. :-( ... sakra, co mám dělat ??? už jsem se tolik snažila !!! Našla jsem si spoustu jiných zájmů, pořád někam cestuji, za kámoškama, za koníčkama, ať vidí, že mám i své zájmy, že nejsem až zas tolik na něj vázaná, chtěla bych, aby ne mne aspoň trochu žárlil a takové příležitosti byli - ale s ním to ani nehlo ... Já už ho prostě nezměním, a je mi z toho hrozně smutno :-( I k synovi se chová hrozně chladně, bere ho jako nějakou panenku - buď má náladu si s ním hrát a nebo ne .. ale převážně na něj opravdu náladu nemá ... nechodí s námi na procházky, nehlídá ho, nevěnuje se mu, kolikrát ho přehlídne, nepozdraví ho .. Jen ho občas veme do náruče a třeba ho drží max. 2 minuty a hotovo .. a dokonce ani se mnou nespí v posteli - spí sám v obýváku. Takže malej spinká v pokojíčku, já v ložnici a manžel v obýváku .. :-(
On je jinak moc fajn kluk, srandista, takovej příjemnej chlápek, i šikovnej, vzručnej, ale musí se do všeho dokopat. V domácnosti mi teda vůbec nepomáhá, všechno dělám sama, ale v tom byl i vychvávanej, takže to od něj čekat asi nemohu ..
Holky, já jsem úplně bezradná ... kdyby na mě aspoň řval, bil mě ... tak bych měla aspoň velkej důvod ho opustit, ale takhle trpím a nikdo to nevidí :-( a nedokážu si momentálně představit od něj odejít, líbí se mi tady, ale není tady takové to teplo domova .. to mi moc chybí..
Nedokážu si představit, že bych opustila manžela, ve svých 23 letech se rozvedla .. Nedokážu mu to asi udělat ... ale fakt nevím co mám dělat. Já to takhle nevydržím ..
Četla jsem...a usmívala se:) Mám - respektive měla jsemto skoro stejně. Taky jsem si sundala ty růžový brýle až poté, co nastali bžné manželské a rodičovské potíže a strašně těžce je prožívala :) Vlastně jsem těžce prožívala víc věcí naráz a manžel ke mě opravdu byl hodně chladný, časem naprosto necitlivý. Ačkoli na vině byla hlavně únava, stereotyp, ten nevděčnej kolotoč kolem rodiny a domácnosti, manžel se opravdu chvílema choval jako hovado. Náš vztah se ale změnil-tedy já to cítím jinak. Vím (konečně), že mě miluje, ještě víc miluje naše holky, ale pořád je takovej vlažnej, v citech je hodně nemotornej a v jeho podání je to projevem láskyi to, že mě při práci plácápo zadku (za to bych vraždilanebo zlobíděti, zvlášť tu staršíobčas provokuje až moc :( ). Překvapení, kytky a tak...to z něj nikdy nevypadne, prostě to v sobě nemá. Na narozeniny mi ani nepopřál, protože neměl dárek (prý si mám něco kopit sama). Dostala jsem nějaký peníze a většinou jsem zaplatila velkej nákup. Před pokladnou mi řekl "Teď platíš ty" a já jen zírala. To "teď" znamenalo, že předtím, když jsme kupovali oblečení pro naši nejmenší a pro něj (měla jsem radosti za něj), platil on, tak teď tu větší sumu zatáhnu já (mohl mi to sakra říct alespoň někde v soukromí, ne vítězoslavně ahlasitě před kasou). Pro sebe jsem si nekoupila ani Ň, pak ostuda u kasy a příšerná hádka, že jsem bez peněz, bez dárku a ani slovního přání se mi z jeho strany nedostalo. To píšu proto, že i teď jsou chvíle, kdy se cítím zoufalá, zraněná, říkám si, že to jsem od života nechtěla. Ale na druhou stranu bych byla opravdu blbá a těžce naivní, kdybych se kvůli prkotinám rozváděla a doufala, že na mě někde s otevřenou náručí čeká princ na bílým koni, kavalír s pugetem růží pro dámu. Přežili jsme ty podstatný problémy, od příšernýho začátku (manželsví) to jde pomalu nahoru a smížila jsem se s tím, že partner nemůže být ideální, protože ani já nejsem ideální, protože nikdo není ideální.
Prostě jsem četla ten tvůj příspěvek a říkala si,že jsi sundala růžový brýle a rovnou nasadila černý :) Že tamasi ve skutečnosti není nic tak hroznýho, ale ten pocit prázdnýho vztahu znám. Chybí v něm jak vášeň, tak něžnost až se člověk nachytá při tom, žezáměrně vyvolává prudký hádky jen proto, aby vykřesaj nějakej cit, vydoloval nějaký pocity a dojmy a donutit toho druhýho se nad tím alespoň zamyslet. Netvrdím, že znám řešení, ale u začal převrat, když jsem začala chodit dopráce a nečekala naněj doma plna očekávání a s hlavou plnou myšlenek, který musely ven.
Ahoj, je mi líto, že to takhle máš a každá rada drahá.. Jedna maminka tu píše, že si tak nějak nemáš vymýšlet, že všude je něco...hm, to se hezky říká od stolu..ale hůř udělá. Já to měla podobně a furt jsem si říkala, ksakru, kde dělám chybu, že tu s náma nechce být a neustále někam utíká, bůhví kam, jen aby tu nemusel být, ani ne tak se synem, ale se mnou už se mu nechtělo být. Začal mě považovat za svou matku, která je tu na vaření, úklid, bezchybné žehlení, ale se kterou se nespí.. Sex u nás tak jako u vás:-),odmítal se mnou i spát v posteli. Tak jako u vás. Spával sám v obýváku. Ikdyž už byl malý větší a mohl, prostě nechtěl. Každá máme to sebevědomí nastavený asi jinak, mě tohle jeho chování ale hrozně ponižovalo a urážel, nepřipadám si nijak hnusná, aby se chlap ode mě takhle odvracel. Já k tomu všemu, aby toho nebylo málo řešila ještě jeho nevěru. Což mě dostalo na kolena, protože se mnou ne a s jinou jo? Takže já říkám..rozumím Ti ! Já přesně vím o čem píšeš a vím, že není vůbec lehký v tomhle žít a vychovávat děti. Protože jim předáváš i příklad, jak to jednou má vypadat u nich doma.Nechci Ti radit, co máš dělat, to je věc každé z nás, jak se k tomu postaví. Já jsem 3 měsíce po rozchodu, čehož zatím nelituju, ale je to sakra těžký, tak si pořádně rozmysli, co uděláš..
ahoj, pokud nejsi štastná a opravdu to třeba trvá dlouhou dobu tak bys to třeba měla ukončit a říct to i manželovi, jsi ještě mladá a takhle se trápit po zbytek života opravdu nestojí za to
tak to je mi lito :( Ja mam manzu o 9 let starsiho, obcas je to v tom sexu teda videt :n: No, nastesti u nas to jsou jen obdobi. V nedeli jsem ho nechala s detma a vyrazila si sama ven, nooooooooo a pak jsem si vyslechla zarlivou scenu, kde jsem jako sama v te minisukni sla :s:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
