brečim kvůli mámě...

ahoj holky, jsem už opravdu zoufala ze svýho vztahu s moji mámou...je jí 46 a od tý doby, co je malej na svete má miliardu jiných zájmu, najednou rekontruuje byt i chatu...na malýho vubec nemá čas a to bydlí deset minut od nás. :r: :r: dneska mela prijit po praci, aby malýho po skoro 14 dnech videla a zase, že prijde po osmý..to už ale malej spinká nebo ho uspávam. tak jsem ji rekla, že to je skoda a ona, že ho uvidi jindy..když ji chceme videt, musime nekam dycky za ní jet. když jsem ji to před mesicem vyčetla, řekla mi at se nedivim, že ji diktuju, jaký má malýmu kupovat hračky. to je ale blbost, protože manžel ji jen řekl, že muže hračky nakupovat u neho v interentovým obchode, protože tam má i kvalitní značky a za hodne slušnou cenu...ted tu naposley se stavila se svým přítelem v sobotu a hrozně mě zperovala pred nim, že ji skáču do řeči. manžel mi pak řekl, že ji vubec nerozumí, co to předvedla za scénu. přijde mi, jako by se nesrovnala s tim, že mám svoiji rodinu a díte a ona je babicka. má přitom jen mě. strasne se kvuli tomu trápim, mám chut se kvůli tomu odstehovat nekam daleko, aby mi to alespon nebylo lito, že na nas nemá čas. přito sama zažila, jaký to bylo, když její matka, moje babička a me uplne kašlala. a začala se o me zajimat až ted, když deda umřel....máte nekdo takovou zkušenost s matkou?