:s: no jo, jenže babičky a dědové ví co to je opravdová bída, jsou blíž k válce :s: , u těch se to dá pochopit i tolerovat. Pamatuji si, že třeba bomboniéry babička pravidelně přehazovala v rodině, to jsem poznala podle doby spotřeba :qu: , přišlo mi to i k smíchu. Jinak taky takhle skončilo spoustu věcí v kontejneru, jenže když já nevím, co mám dělat dřív a co uklízet a do toho tady mám další sračky, tak to je fakt super. Koukám, že to máš taky veselé s tchýní, to by se fakt jeden posral. Proč nemůže bejt vše v klidu? Člověk aby se pořád s někým handrkoval a něco někomu dokazoval nebo rovnou střílel. Já mám tchýni přes plot....., to je taky bomba. Je sice z jiného těsta než já, ale jde to. Jeden čas mi to ale vynahrazovala její matka, která mě nějak nemohla vydejchat, páč ten její vnouček by si zasloužil lepší. Ona sama byla totiž nejlepší dcera,matka,snacha,kuchařka,zaměstnankyně,hospodyňka - prostě ve všem :00: -Taky to tady asi před 1,5 rokem definitivně bouchlo. Neustále měla takové ty nepřímé narážky na mou osobu, které jsme chápaly jen my dvě max. s tchýní, ale nedalo se na ně moc smysluplně reagovat. Manžel si nevšímal ničeho. Pak jednoho dne jsem jí asi už nasrala pořádně a to když můj manžel vytáhl z lednice své mámy bramborový salát, dal si 3x do pusy a já se k němu naklonila, aby mi dal taky více méně špinavou vidličku. Babka začala ječet až když jsem se tam přimotala já, že to sežerem celý a že si máme udělat svůj s komentářem, že já bych to stejně neuměla, tak ať si ho koupíme v lahůdkách. Nejlepší na tom všem bylo to, že mě vždy vařit bavilo, akorát se ve stavbě bez kuchyně a omítek špatně vaří.To byla poslední tečka, byly jsme v sobě. Pak jsem odešla a chudákovi tchýni řekla, že jsem asi dost mladá na to, abych v babce vzbuzovala respekt, ale že jsem dost stará na to, abych takové kecy od kohokoliv poslouchala a že už k ním nejdu ani na kafe nebo si ho přinesu s sebou. Dále, že jsem si nenechala kecat do života od rodičů, natož od kdekoho.... Pak byl asi rok, kdy jsme se přes plot pozdravili a od té doby je klid.
In reply to Ahojky!!Fakticky pěkný by kockral
:s: no jo, jenže babičky a dědové ví co to je opravdová bída, jsou blíž k válce :s: , u těch se to dá pochopit i tolerovat. Pamatuji si, že třeba bomboniéry babička pravidelně přehazovala v rodině, to jsem poznala podle doby spotřeba :qu: , přišlo mi to i k smíchu.
Jinak taky takhle skončilo spoustu věcí v kontejneru, jenže když já nevím, co mám dělat dřív a co uklízet a do toho tady mám další sračky, tak to je fakt super.
Koukám, že to máš taky veselé s tchýní, to by se fakt jeden posral. Proč nemůže bejt vše v klidu? Člověk aby se pořád s někým handrkoval a něco někomu dokazoval nebo rovnou střílel. Já mám tchýni přes plot....., to je taky bomba. Je sice z jiného těsta než já, ale jde to. Jeden čas mi to ale vynahrazovala její matka, která mě nějak nemohla vydejchat, páč ten její vnouček by si zasloužil lepší. Ona sama byla totiž nejlepší dcera,matka,snacha,kuchařka,zaměstnankyně,hospodyňka - prostě ve všem :00: -Taky to tady asi před 1,5 rokem definitivně bouchlo. Neustále měla takové ty nepřímé narážky na mou osobu, které jsme chápaly jen my dvě max. s tchýní, ale nedalo se na ně moc smysluplně reagovat. Manžel si nevšímal ničeho. Pak jednoho dne jsem jí asi už nasrala pořádně a to když můj manžel vytáhl z lednice své mámy bramborový salát, dal si 3x do pusy a já se k němu naklonila, aby mi dal taky více méně špinavou vidličku. Babka začala ječet až když jsem se tam přimotala já, že to sežerem celý a že si máme udělat svůj s komentářem, že já bych to stejně neuměla, tak ať si ho koupíme v lahůdkách. Nejlepší na tom všem bylo to, že mě vždy vařit bavilo, akorát se ve stavbě bez kuchyně a omítek špatně vaří.To byla poslední tečka, byly jsme v sobě. Pak jsem odešla a chudákovi tchýni řekla, že jsem asi dost mladá na to, abych v babce vzbuzovala respekt, ale že jsem dost stará na to, abych takové kecy od kohokoliv poslouchala a že už k ním nejdu ani na kafe nebo si ho přinesu s sebou. Dále, že jsem si nenechala kecat do života od rodičů, natož od kdekoho.... Pak byl asi rok, kdy jsme se přes plot pozdravili a od té doby je klid.