Přidat komentář

já to hrotit nechtěla, ani když to nevyšlo poprvé, a nechci ani teď… už mám osobní zkušenost s tím, že tři měsíce fakt utečou jako voda :-) a taky vím, že minule mě ty tři měsíce hodně uklidnily, a že jsem po nich byla víc v pohodě, než kdybych to hrotila hned… jak jsem věděla, že se nesnažíme, tak mě to netrápilo a vůbec jsem to neřešila, ale když ty tři měsíce přešly a my se zas začali snažit, tak to se mnou docela mávalo :-(… jsem hooodně zvědavá, co to se mnou bude dělat v únoru, i když podle momentálního doporučení doktorů bychom si měli dát delší pauzu a začít až v květnu, tak uvidíme, jestli vydržíme… s odstupem času mi přijde strašně srandovní, jak od doby, kdy mě začal zajímat sex, až do doby, než jsem dostudovala, jsem měla panickou hrůzu z toho, že bych mohla otěhotnět „neplánovaně“, pak jsem potkala toho svýho a od doby, co jsme umlčeli dotazy Kdy se budete brát?, se bojím z varianty, že těhotná nebudu… ještě že už se mi začaly dělat všechny ty vyšetření, ne že bych se výsledků nebála, ale mám šanci, že budou hotový dřív, než budeme mít povoleno další snažení, tak se aspoň nestresuju tím, že při čekání na výsledky mrhám časem, ve kterým bychom se už mohli snažit…