Přidat komentář

jestli to mamka nepochopí, tak ji to holt budeš muset zopakovat, ta moje to pochopila asi tak na padesátý pátý pokus :-) teda ne že by se úplně přestala zajímat, ale už to není takový násilný a vlezlý jako ze začátku, a když fakt nemám zájem, tak jí prostě řeknu, že to teď nechci řešit a opakuju to tak dlouho, dokud nepřestane - tahle taktika zatím pokaždé fungovala… přiznávám, že mě taky občas popadne myšlenka, že je asi něco špatně se mnou… no na všech vyšetřeních jsem ještě nebyla, takže možný to je, ale jestli mi doktoři řeknou, že jsem v pořádku, tak tomu budu věřit… mám ve svém okolí pár takových, kterým to jednou nevyšlo, i přestože v pořádku jsou - kdyby nebyly, tak by jim to nemohlo vyjít napodruhý a ono jim to vyšlo … a poslední doktor, co mě viděl před propuštěním z nemocnice, mi tvrdil, že měl i takový případ, kdy na žádný fyzický problém nepřišel a přesto to nevyšlo poprvý ani podruhý, ale potřetí to klaplo… nepátrám po tom, jestli mi říkal pravdu, prostě tomu chci věřit… možná na to jdem špatně, nesmíme se soustředit na to, co všechno by mohlo selhat, ale na to, že se to povede … třeba když budem dost věřit, tak tu náhodu přelstíme :-)