Štemberk jsem si vybrala, protože jsem tam byla i na laparo a moc mi tam pomohli a taky protože měli hodně soukromých pokojů, kterej jsem moc chtěla, abych se vyspala. Když jsem ale rodila, tak to byla jedna velká katastrofa. Ten den tam bylo hodně porodů a tak tam sestřičky zběsile pobíhaly a odmítaly mi dát jakákoliv analgetika. Naštěstí bylo za 5 hodin po všem, ale bylo to mých nejhorších 5 hod. Sál nestihli po přechozím porodu uklidit, ale měla jsem takové bolesti, že mi to bylo jedno. Až ted si vybavuji, že tam přítel kolem mě běhal v botech a ani se nemusel převlékat. Dítě ze mě musela sestra vytlačit naléháním na břicho, což se prej nesmí, jinak bych ho snad neporodila. Chudák pak měl na hlavě hroznou bouli. Nejhorší pak byl ten konec kdy se čekalo na vytažení placenty, která nechtěla ven a aby toho nebylo málo, tak minimálně 3 lidi si za ni přišli zatáhnout, aby se ujistili, že to opravdu nejde. Nakonec mi tedy pod narkozou udělali kyretáž. Soukromej pokoj jsem nedostala, bylo nás tam prý hodně. Paní co se mnou byla na pokoji, tak byla v pohodě, ale přes naše uřvané děti jsme se za celou dobu nevyspaly. Starší sestry byly hrozné...sice na nás mluvily s úsměvem, ale s despektem a byly hrozně nepříjemné. Ty mladé byly super. Kojit mě naučila nakonec sestřenka, protože ta stará sestra co nás měla na starosti mi malého akorát cpala pod ruku, kde jsem ho nedokázala udržet nebo na fotbalistu kdesi za záda, kde se zase nepřisál on. Po dvou dnech kdy jsem si připadala úplně nemožně, protože jsem nekojila mi sestřenka poradila, že si mám říct o příkrm...než se rozkojím..a ten to nakonec vyřešil do doby než jsem se opravdu rozkojila... ale sestra mi tuto možnost vůbec nenabídla. Místo toho tam do mě hustila, že každej na to nemá kojit a že to mám teda říct na rovinu jesli chci nebo ne. Na pokoji bylo hrozně málo místa, abych tam projela s vozíkem musela jsem posouvat židle a na toaletách bylo hrozně přetopeno a protože tam nebylo okno ani jiné možné větrání tak tam bylo fakt nedýchatelno. Obědy až na jeden byly bez chuti a zápachu---tak ještě že jsem vůbec neměla hlad a pokud nemáte rádi sladkej čaj jako já, tak si vemte opravdu hodně tekutin svých. Doktoři byli profíci, akorát tam byl každý den někdo jinej, takže to nebylo vůbec příjemné. Apoň já bych tedy chtěla, aby mě porodem provedl jeden "můj" doktor, kterého znám a který si mě pamatuje :-)
Štemberk jsem si vybrala, protože jsem tam byla i na laparo a moc mi tam pomohli a taky protože měli hodně soukromých pokojů, kterej jsem moc chtěla, abych se vyspala. Když jsem ale rodila, tak to byla jedna velká katastrofa. Ten den tam bylo hodně porodů a tak tam sestřičky zběsile pobíhaly a odmítaly mi dát jakákoliv analgetika. Naštěstí bylo za 5 hodin po všem, ale bylo to mých nejhorších 5 hod. Sál nestihli po přechozím porodu uklidit, ale měla jsem takové bolesti, že mi to bylo jedno. Až ted si vybavuji, že tam přítel kolem mě běhal v botech a ani se nemusel převlékat. Dítě ze mě musela sestra vytlačit naléháním na břicho, což se prej nesmí, jinak bych ho snad neporodila. Chudák pak měl na hlavě hroznou bouli. Nejhorší pak byl ten konec kdy se čekalo na vytažení placenty, která nechtěla ven a aby toho nebylo málo, tak minimálně 3 lidi si za ni přišli zatáhnout, aby se ujistili, že to opravdu nejde. Nakonec mi tedy pod narkozou udělali kyretáž. Soukromej pokoj jsem nedostala, bylo nás tam prý hodně. Paní co se mnou byla na pokoji, tak byla v pohodě, ale přes naše uřvané děti jsme se za celou dobu nevyspaly. Starší sestry byly hrozné...sice na nás mluvily s úsměvem, ale s despektem a byly hrozně nepříjemné. Ty mladé byly super. Kojit mě naučila nakonec sestřenka, protože ta stará sestra co nás měla na starosti mi malého akorát cpala pod ruku, kde jsem ho nedokázala udržet nebo na fotbalistu kdesi za záda, kde se zase nepřisál on. Po dvou dnech kdy jsem si připadala úplně nemožně, protože jsem nekojila mi sestřenka poradila, že si mám říct o příkrm...než se rozkojím..a ten to nakonec vyřešil do doby než jsem se opravdu rozkojila... ale sestra mi tuto možnost vůbec nenabídla. Místo toho tam do mě hustila, že každej na to nemá kojit a že to mám teda říct na rovinu jesli chci nebo ne. Na pokoji bylo hrozně málo místa, abych tam projela s vozíkem musela jsem posouvat židle a na toaletách bylo hrozně přetopeno a protože tam nebylo okno ani jiné možné větrání tak tam bylo fakt nedýchatelno. Obědy až na jeden byly bez chuti a zápachu---tak ještě že jsem vůbec neměla hlad a pokud nemáte rádi sladkej čaj jako já, tak si vemte opravdu hodně tekutin svých. Doktoři byli profíci, akorát tam byl každý den někdo jinej, takže to nebylo vůbec příjemné. Apoň já bych tedy chtěla, aby mě porodem provedl jeden "můj" doktor, kterého znám a který si mě pamatuje :-)