já jsem vždycky chtěla dvě děti a mám je, jsou od sebe lehce přes dva roky, letos jim bude pět a tři a mně 36. Mám o rok starší kamarádku, která má jedináčka ve věku mého staršího dítka. V době, kdy já čekala druhé, hodně uvažovala o tom, že by si také druhé pořídila, ale pak se z vícero důvodů s manželem dohodli, že jim jedináček "stačí". Nikde nemáš záruku, že život vyjde tak, jak si ho v duchu maluješ, i jedináčka lze dobře vychovat a může mít v životě blízkého človíčka, i když to nebude sourozenec, naopak sourozenci spolu podle tvých představ vycházet nemusejí. Žádná varianta není ta jediná správná, někomu víc vyhovuje jedno dítě, někdo je spokojený, když mu doma šveholí čtyři. Já osobně, pokud bychom nežili "od výplaty k výplatě" bych ani tak neřešila finanční stránku věci. My jsme vždycky měli v rodinném rozpočtu kapku rezervu, takže z tohohle úhlu pohledu bychom to zvládli. Víc bych řešila vlastní věk. Já jsem teda v obou těhotenstvích měla zdravotní problémy a moje starší dítě je extra ranní ptáče, takže si připadám dost bez energie (obzvlášť teď po zimě), v tomhle věku už bych další dítě mít nechtěla. A pak by mi taky hodně vadilo, že tatínek, místo aby trávil čas s námi, běhá z jedné práce do druhé a z druhé do třetí. Já chodím při rodičáku do práce na zkrácený úvazek a přijde mi to docela záhul, potřebuju mít taky čas pro sebe, abych se trochu zrelaxovala a to by nešlo, kdyby manžel pořád trčel v práci, protože by neměl kdo pohlídat děti. Co se týče věkového rozdílu mezi dětmi, ten bych až tak dramaticky neřešila, každý má svá pro a proti. Když máš děti brzo po sobě, je větší šance, že budou parťáci v dětství, že si vyhrají, protože je budou zajímat stejné věci. Když máš děti ve větším odstupu, tak zas můžeš využít, že to starší občas trochu dohlédne na to mladší, může ho vyzvedávat ze školky apod.
já jsem vždycky chtěla dvě děti a mám je, jsou od sebe lehce přes dva roky, letos jim bude pět a tři a mně 36. Mám o rok starší kamarádku, která má jedináčka ve věku mého staršího dítka. V době, kdy já čekala druhé, hodně uvažovala o tom, že by si také druhé pořídila, ale pak se z vícero důvodů s manželem dohodli, že jim jedináček "stačí". Nikde nemáš záruku, že život vyjde tak, jak si ho v duchu maluješ, i jedináčka lze dobře vychovat a může mít v životě blízkého človíčka, i když to nebude sourozenec, naopak sourozenci spolu podle tvých představ vycházet nemusejí. Žádná varianta není ta jediná správná, někomu víc vyhovuje jedno dítě, někdo je spokojený, když mu doma šveholí čtyři.
Já osobně, pokud bychom nežili "od výplaty k výplatě" bych ani tak neřešila finanční stránku věci. My jsme vždycky měli v rodinném rozpočtu kapku rezervu, takže z tohohle úhlu pohledu bychom to zvládli. Víc bych řešila vlastní věk. Já jsem teda v obou těhotenstvích měla zdravotní problémy a moje starší dítě je extra ranní ptáče, takže si připadám dost bez energie (obzvlášť teď po zimě), v tomhle věku už bych další dítě mít nechtěla. A pak by mi taky hodně vadilo, že tatínek, místo aby trávil čas s námi, běhá z jedné práce do druhé a z druhé do třetí. Já chodím při rodičáku do práce na zkrácený úvazek a přijde mi to docela záhul, potřebuju mít taky čas pro sebe, abych se trochu zrelaxovala a to by nešlo, kdyby manžel pořád trčel v práci, protože by neměl kdo pohlídat děti.
Co se týče věkového rozdílu mezi dětmi, ten bych až tak dramaticky neřešila, každý má svá pro a proti. Když máš děti brzo po sobě, je větší šance, že budou parťáci v dětství, že si vyhrají, protože je budou zajímat stejné věci. Když máš děti ve větším odstupu, tak zas můžeš využít, že to starší občas trochu dohlédne na to mladší, může ho vyzvedávat ze školky apod.