v první řadě bych se oprostila od myšlenek typu, kdo si co o ní (resp. o tvých mateřských kvalitách) pomyslí, když vypadá starší. Sama mám synka, který tělesnými proporcemi bez problémů zapadá mezi děti o dva roky starší než je on, a kdykoli jsem cokoli řešila s cílem, aby byl myšlením a schopnostmi na úrovni věku, kam ho lidi typují, bylo to vždycky do mínusu. Za druhé, pokud tě to trápí a přístup pediatra se ti zdá liknavý, nenech se odbýt a obrať se na jiného odborníka. A za třetí, pokud tě to uklidní, z vlastní zkušenosti tvrzení, že druhorozené děti jsou ve vývoji rychlejší a šikovnější, protože mají možnost odkoukávat od prvorozených, považuju za naprostý nesmysl. Mám synka o dva roky a dva měsíce staršího než dcerku a téměř ve všech ohledech je ona proti synkovi pozadu, např. chodit začala o měsíc později, přechod na "dospělácké" jídlo jí trval minimálně o půl roku déle, s mluvením ve dvou a půl letech byla na úrovni synkových necelých dvou let, možná tak s odplínkováním jsou na tom srovnatelně. Jediné, co jí jde líp, je skládání puzzle (to synka prostě nebaví, tudíž to nechce dělat a proto mu to ani nejde) a malování pastelkami (dcerka to miluje od mala, synek měl pocit, že mu to nejde, tak to po třech tazích vždycky vzdal, miloval štětce a tempery, protože to na papíře přibývalo rychle, s pastelkami se sžil až ve školce).
v první řadě bych se oprostila od myšlenek typu, kdo si co o ní (resp. o tvých mateřských kvalitách) pomyslí, když vypadá starší. Sama mám synka, který tělesnými proporcemi bez problémů zapadá mezi děti o dva roky starší než je on, a kdykoli jsem cokoli řešila s cílem, aby byl myšlením a schopnostmi na úrovni věku, kam ho lidi typují, bylo to vždycky do mínusu.
Za druhé, pokud tě to trápí a přístup pediatra se ti zdá liknavý, nenech se odbýt a obrať se na jiného odborníka.
A za třetí, pokud tě to uklidní, z vlastní zkušenosti tvrzení, že druhorozené děti jsou ve vývoji rychlejší a šikovnější, protože mají možnost odkoukávat od prvorozených, považuju za naprostý nesmysl. Mám synka o dva roky a dva měsíce staršího než dcerku a téměř ve všech ohledech je ona proti synkovi pozadu, např. chodit začala o měsíc později, přechod na "dospělácké" jídlo jí trval minimálně o půl roku déle, s mluvením ve dvou a půl letech byla na úrovni synkových necelých dvou let, možná tak s odplínkováním jsou na tom srovnatelně. Jediné, co jí jde líp, je skládání puzzle (to synka prostě nebaví, tudíž to nechce dělat a proto mu to ani nejde) a malování pastelkami (dcerka to miluje od mala, synek měl pocit, že mu to nejde, tak to po třech tazích vždycky vzdal, miloval štětce a tempery, protože to na papíře přibývalo rychle, s pastelkami se sžil až ve školce).