Přidat komentář

Článek jsem nečetla, nechce se otevřít, ale každopádně budu asi trnem v oku spoustě maminkám. Přijde mi v pořádku, že když dítě marodí nebo má nějaký zlý sen, přijde se uchlácholit k rodičům do postele. Ale pravielný spánek dětí v posteli s rodiči mi nepřijde normální. Já přeci svému dítěti taky nepolezu do postele, tak proč by měl on mně?
Máme malého u nás v ložnici a chci aby to tak bylo do dvou let, protože starší nevlastní má svůj pokoj o který se pak bude muset rozdělit, tak mu to chci prodloužit. Ale právě třeba u něj byl problém, byl zvyklý spát se svou matkou v posteli prakticky od narození. NO a nyní je mu 9let a stává se, že nám leze do postele i teď. A to mě rozhodně nedělá dobře, nejen, že nemáme svoje soukromí, ale on si s prominutím začně za chvilku dělat dobře a bude lézt nadále tátovi do postele, protože ho to tak naučili? No prostě mně to normální nepřijde, ale na druhou stranu to nesoudím, když to není moje dítě, tak ať si každý spí kde chce, ale já se přiznám, že jsem v tomhle sobec a moje postel, je prostě moje postel. Omlouvám se, jestli jsem někoho pobouřila, ale takhle to cítím.