ahojky, v téhle oblasti dělám a nečinnost sousedů je snad to nejhorší.. Násilí se ve velké většině případů stupňuje a pokud nezasáhne odborník, končí to vážnými následky nejen psychickými. Určitě doporučuju vyrazit na Městský úřad na odbor sociálních věcí, oddělení péče o děti a nahlásit to. A ještě pro sychr to nahlásit na PČR - i když by to automaticky pak měl udělat orgán soc.-právní ochrany dětí - ale víme jak někdy pracují.. Většinou dobře, někdy to mají ale dost na háku a do rodiny se dostanou až třeba za několik měsíců. Takže určitě městský úřad a pčr a je super že to řešíš, můžeš takhle zachránit život dětí !!! Nědávno jsem četla knížku paní, která byla jako dítě týrána. Dodnes je pro ní nejhorší to, že to všichni viděli, ale dělali, že nic neví a nikdo jí nepomohl ani se jí nezastal, byla na všechno sama a ta bezmoc jí snad trápila ze všeho nejvíc.. Jinak tahle nečinnost je charakterizována jako stand-by syndrom - lidi čekají, že to udělá někdo jiný a čím víc lidí to ví, tím menší pravděpodobnost je, že někdo pomůže. Potom, co jsem se dozvěděla o tomto syndromu jsem vždycky aktivní, protože vím, že ostatní nic neudělají - ne že by byli špatní, ale že už to tak prostě je no, rádi spoléháme na druhé. Tak hodně štěstí a držím palce :)
ahojky, v téhle oblasti dělám a nečinnost sousedů je snad to nejhorší.. Násilí se ve velké většině případů stupňuje a pokud nezasáhne odborník, končí to vážnými následky nejen psychickými. Určitě doporučuju vyrazit na Městský úřad na odbor sociálních věcí, oddělení péče o děti a nahlásit to. A ještě pro sychr to nahlásit na PČR - i když by to automaticky pak měl udělat orgán soc.-právní ochrany dětí - ale víme jak někdy pracují.. Většinou dobře, někdy to mají ale dost na háku a do rodiny se dostanou až třeba za několik měsíců. Takže určitě městský úřad a pčr a je super že to řešíš, můžeš takhle zachránit život dětí !!! Nědávno jsem četla knížku paní, která byla jako dítě týrána. Dodnes je pro ní nejhorší to, že to všichni viděli, ale dělali, že nic neví a nikdo jí nepomohl ani se jí nezastal, byla na všechno sama a ta bezmoc jí snad trápila ze všeho nejvíc.. Jinak tahle nečinnost je charakterizována jako stand-by syndrom - lidi čekají, že to udělá někdo jiný a čím víc lidí to ví, tím menší pravděpodobnost je, že někdo pomůže. Potom, co jsem se dozvěděla o tomto syndromu jsem vždycky aktivní, protože vím, že ostatní nic neudělají - ne že by byli špatní, ale že už to tak prostě je no, rádi spoléháme na druhé. Tak hodně štěstí a držím palce :)