Ahojky,tak jsem koukala na net,co jsou to hospici a je to nejspíš něco jako domov důchodců pro už ty úplně staré a ležící,že? Za mě říkám,že bych chtěla být tak velká duchem,abych ti napsala,proč ne, život je jeden,ať už starý nebo mladý,začíná ,končí stejně, je to normální a bežné,ale já bych to nedokázala. Je to opravdu o tom,jak bereš smrt a ať už tady maminka spala,že bere smrt jako začátek a pozitivum dál - je to úžasná myšlenka - tak já mám ze smrti strach.Mám velmi starou babi - 88let - mám jí jak svoji mámu,vychovávala mě, je v domově důchodců,te´d to bude rok, je tam spokojená, jezdíme za ní s dětmi 2x týdně, bereme ji k nám, když není moc slabá,ale cítíš z toho člověka a ze všech lidí ten strach,takovou tu otázku co bude a všudypřítomnou větu,toto uteklo a to mě děsí nejvíc. jak vše utíká. Mám taky malé děti,někteří důchodci jsou fajn,ale některým to už moc nemyslí a tak musím někdy jít před dětmi,aby se na ně nevrhali,myslí to v dobrém,ale děti to nechápou. Kdyby byli větší a pamatovaly si, kdo byl v kterém pokoji a už tam je jiná paní,pán, bylo by to ještě horší.Za mě opravdu ne, ikdyž stáří opravdu fandím, ti důchodci jsou šikovní, jak se snaží za každou cenu vydržet. díky babi už nevidím smrt,až tak černě, ne že by se ji nebála,ale nemluví o tom, prostě život jde,tak jak je a čas nezastavíš.Ale taky říká, když mluvíme o těch dětí, že jak staří nepatří do mateřské školky,tak děti ne do domova důchodců. tak ať Vám přinese rozhodnutí jen to nejlepší,ať už tak či tak :one: :a:
Ahojky,tak jsem koukala na net,co jsou to hospici a je to nejspíš něco jako domov důchodců pro už ty úplně staré a ležící,že?
Za mě říkám,že bych chtěla být tak velká duchem,abych ti napsala,proč ne, život je jeden,ať už starý nebo mladý,začíná ,končí stejně, je to normální a bežné,ale já bych to nedokázala. Je to opravdu o tom,jak bereš smrt a ať už tady maminka spala,že bere smrt jako začátek a pozitivum dál - je to úžasná myšlenka - tak já mám ze smrti strach.Mám velmi starou babi - 88let - mám jí jak svoji mámu,vychovávala mě, je v domově důchodců,te´d to bude rok, je tam spokojená, jezdíme za ní s dětmi 2x týdně, bereme ji k nám, když není moc slabá,ale cítíš z toho člověka a ze všech lidí ten strach,takovou tu otázku co bude a všudypřítomnou větu,toto uteklo a to mě děsí nejvíc. jak vše utíká. Mám taky malé děti,někteří důchodci jsou fajn,ale některým to už moc nemyslí a tak musím někdy jít před dětmi,aby se na ně nevrhali,myslí to v dobrém,ale děti to nechápou. Kdyby byli větší a pamatovaly si, kdo byl v kterém pokoji a už tam je jiná paní,pán, bylo by to ještě horší.Za mě opravdu ne, ikdyž stáří opravdu fandím, ti důchodci jsou šikovní, jak se snaží za každou cenu vydržet. díky babi už nevidím smrt,až tak černě, ne že by se ji nebála,ale nemluví o tom, prostě život jde,tak jak je a čas nezastavíš.Ale taky říká, když mluvíme o těch dětí, že jak staří nepatří do mateřské školky,tak děti ne do domova důchodců. tak ať Vám přinese rozhodnutí jen to nejlepší,ať už tak či tak :one: :a: