mně se nejvíc osvědčilo nechat kluka kolem těch dvou let chodit doma s holou zadnicí a dát nočník tak, aby ho měl na očích (naštěstí neměl potřebu si s ním hrát). Jedině tak si totiž došel, když sám potřeboval. Dokud jsem za ním s nočníkem běhala, když já jsem chtěla, absolutně neměl potřebu hlásit, že se mu chce, protože věděl, že já jsem ta, kdo na to myslí, a on na to myslet nemusí. Tudíž, když já jsem si nevzpomněla včas, počůral se. Určitě bych nešla metodou nechat ho čůrat do kalhot, jednak jsem v té době byla znovu těhotná a neměla jsem na to, pořád přepírat pročůrané svršky, a jednak synek "nehody" absolutně neprožíval, takže to nijak nepřispělo k tomu, že by měl potřebu začít si říkat.
mně se nejvíc osvědčilo nechat kluka kolem těch dvou let chodit doma s holou zadnicí a dát nočník tak, aby ho měl na očích (naštěstí neměl potřebu si s ním hrát). Jedině tak si totiž došel, když sám potřeboval. Dokud jsem za ním s nočníkem běhala, když já jsem chtěla, absolutně neměl potřebu hlásit, že se mu chce, protože věděl, že já jsem ta, kdo na to myslí, a on na to myslet nemusí. Tudíž, když já jsem si nevzpomněla včas, počůral se. Určitě bych nešla metodou nechat ho čůrat do kalhot, jednak jsem v té době byla znovu těhotná a neměla jsem na to, pořád přepírat pročůrané svršky, a jednak synek "nehody" absolutně neprožíval, takže to nijak nepřispělo k tomu, že by měl potřebu začít si říkat.